Máme mezi předky někoho slavného? Rodinné tajemství může překvapit

Jednoho z klientů skutečně potěšila potvrzením vzdálené příbuznosti se spisovatelem Karlem Jaromírem Erbenem. Že genealogie umí být zábavnou disciplínou, dokazuje i na svém instagramovém účtu.

Sdílí na něm zajímavosti, na které narazila v archivech. Její sledující už tak vědí, že historická příjmení Šukal, Mrdal nebo Hajzl neměla nic společného s vulgarismy, a také že v 19. století si ženich třicátník v Kroměříži vzal klidně vdovu po šedesátce. Všichni tito lidé jsou možná příbuzní někoho z nás.

Touha znát své kořeny je lidem přirozená. Psycholožka a somatická koučka Michala Pítrová zmiňuje tři milníky, kdy se nejčastěji objevuje – jde o moment narození dítěte, smrt v rodině, nejčastěji rodiče nebo prarodiče, a pak bilancování mezi čtyřicátým a padesátým rokem života.

„Důležitější než znát fakta, je mít příběh, který drží pohromadě bez zásadních trhlin. Výzkumy naznačují, že děti, jež slýchaly o své rodině, včetně nepříjemných částí, lépe zvládají náročné životní situace. Nejde nutně o rozkrytí úplného rodokmenu, ale o pocit, že patří k něčemu, co začalo dřív než oni,“ vysvětluje.

Psychoterapeut a kouč Ivo Kotek se v rámci své praxe často setkává s lidmi, kterým se rodiče rozvedli, když byli malí, a oni kvůli tomu přišli o vazbu na jednu rodovou linii: „V dospělosti začnou v rámci osobních krizí přemýšlet víc o svých kořenech a často je hledají právě v matrikách.“

Silná touha po poznání příbuzných se podle něj objevuje i v případě utajených adopcí, kdy lidé až v dospělosti zjistí, že nevyrůstali ve své biologické rodině. „Historie může být také dobrým varovným příkladem typu ‚já budu jiná či jiný‘. S tím se v terapiích setkávám docela často. To ale neznamená, že kdo se o svůj rodokmen nezajímá, má špatný život. Opravdu záleží na tom, jaká témata s námi v určitých fázích rezonují a proč,“ dodává psychoterapeut.

Někteří se do sestavení rodokmenu pouštějí i na vlastní pěst. „Laik si určitě může kvalitní rodinný strom vytvořit i sám, musí však počítat s tím, že pátrání vyžaduje značné množství času a není založeno pouze na nadšení,“ připomíná historička a genealožka Lenka Peremská a zdůrazňuje důležitost orientace v dějinách, znalosti dobových pramenů a také schopnosti správné interpretace.

Oblíbeným pomocníkem jsou v tomto směru sociální sítě, kde lidé v nejrůznějších skupinách hledají své příbuzné. Sdílí se tu jména, kusé informace ze života předků i fotografie.

Není přitom až takový problém zjistit pravdu. „Samotné sestavení rodokmenu, a bavíme se o ‚stromu‘, nebývá tak časově náročné jako sepsat příběh rodu. Tam si nechávám minimálně dva měsíce na to, abych měla dostatek času na sehnání materiálů,“ říká Markéta Grygarová.

Často pracuje s digitalizovanými materiály – dostupné jsou v této formě knihy i staré obecní kroniky. „Občas se ale musím na matriku objednat a v knihách zalistovat. S rodokmenem se většinou dostávám do 16. století. Využívám matriční knihy a na konec si beru na pomoc gruntovní knihy, díky kterým se dopátrám i dál,“ vysvětluje s tím, že sestavení rodokmenu s příběhem rodu stojí kolem 40 tisíc korun.

Částka se odvíjí od toho, co vše si klient přeje zjistit. Takzvaný rodový vývod, díky kterému získá základní informace o pěti generacích svých přímých předků, tedy asi o třech desítkách osob, se dá pořídit už zhruba za 15 tisíc korun. U samotných rodokmenů pak záleží na tom, do jaké šíře chce klient jít. Do ceny se propisuje zájem o rodiny sourozenců přímých předků, sepsání rodového příběhu nebo pátrání v zahraničí.

Ze zkušeností historičky Lenky Peremské se lidé nejčastěji zajímají o to, odkud jejich rod pochází a jaké osudy předkové měli.

„V mnoha rodinách se také po generace tradují různé příběhy či pověsti, které si lidé přejí ověřit a zjistit, zda mají skutečný historický základ,“ říká. I ona si všímá toho, že dnes se pátrá hlavně v online prostředí. „Díky dochovaným matrikám se lze dostat do poloviny 17. století, kdy se po třicetileté válce začaly matriky vést systematičtěji. S trochou štěstí a dostatkem dalších písemných pramenů, například soupisů poddaných, je možné postoupit hlouběji do minulosti – naším dosavadním rekordem je rok 1582.“

Média v Česku před lety zaujala Renata Němcová, utajená prapravnučka známé spisovatelky Boženy. Obě ženy jsou si vzhledově podobné, literární ambice ale podle svých slov Renata Němcová nezdědila.

Jinak je tomu v rodině Palackých. Petr Palacký, stejně jako jeho slavný předek František, bratr jeho praprapradědečka, vystudoval historii, dějinám se věnoval v Akademii věd a v současné době působí v komunální politice. Zásadní genealogickou službu jeho rodině učinil sám František.