Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Když se Ogawa blížil k cíli, odvysílal na základnu, že spatřil americkou flotilu. „Nyní střemhlav útočím na loď.“ Ještě před ním se na americkou vlajkovou loď vrhá zero Seiza Jasunuriho, který letí nízko, takže ho radar nezachytil a vyhnul se zničující palbě protiletadlových děl. Jím shozená čtvrttunová bomba proráží palubu, prolétá trupem lodi a neškodně exploduje ve vodě. Se svým zerem ale naráží do plně vyzbrojených amerických letadel s plnými nádržemi připravených na palubě k startu. Na lodi propuká silný požár.
O třicet sekund později se daří hustou protiletadlovou palbou proletět i Ogawovi. I když jsou křídla jeho zera prostřílená jako řešeto, shazuje bombu, která dopadá do místnosti, kde zrovna probíhá briefing pilotů ze stíhací perutě VF-84 před startem. Bomba všechny zabije.
Ogawovo zero dopadá vedle ostrova, kde je můstek a kde může způsobit největší škody. Plameny se rychle šíří a mnohým námořníkům nezbývá než se vrhnout do vody plné žraloků, aby neuhořeli. Ve strojovně plné oxidu uhelnatého se námořníci snaží udržet stroje v provozu, aby se loď nezastavila a dostávala stále proud z generátorů nutný pro pumpy použité v boji s plameny.
Umírá 393 námořníků. Mezi mrtvými jsou i tři důstojníci a 11 dalších členů Mitscherova štábu, který se musí evakuovat po lanech na torpédoborec USS English a odtud na letadlovou loď USS Enterprise. Po smrti je i 37 námořníků, kteří zůstali uvěznění v podpalubí a nebyli jim otevřeny průlezy, aby loď nezaplnila voda. Požár se však daří zvládnout a loď je schopna vlastními silami doplout na americkou základnu na Ulithi.
Plovoucí chryzantémy
Ogawa a Seizo útočili v rámci šesté vlny sebevražedných útoků na Okinawu, které se uskutečnily mezi 10. a 20. květnem. Operace Kikusui (plovoucí chryzantéma) byla zahájena po vylodění Američanů na Okinawě, k němuž došlo 1. dubna 1944. Jako první odstartovalo 6. dubna nejméně 200 kamikaze v doprovodu dalších strojů.
Události v Pacifiku z roku 1945
První zasaženou lodí se stal v 12:26 torpédoborec Haynsworth. Japoncům se podařilo potopit torpédoborce Bush a Colhoun, další dva torpédoborce Newcomb a Morris byly poškozeny tak vážně, že se je nevyplatilo opravit. Japoncům se podařilo potopit i minolovku Emmons a transportní lodě Hobbs Victory a Logan Victory, které převážely každá 7000 tun munice.
Munice na Hobbs Victory explodovala hned při zásahu, druhá až o den později.
V noci ze 6. na 7. dubna odstartovalo 125 letadel císařské armády a 7. dubna je následovalo 54 sebevražedných letců námořnictva. Žádnou loď nepotopili, vážně však poškodili bitevní loď Maryland a torpédoborec Bennett, menší škody utrpěla letadlová loď USS Hancock. Celkem bylo v první fázi Kikusui zasaženo 27 lodí.
Sebevražedné raketové letouny
Po tomto úspěchu byla 12. dubna spuštěna operace Kikusui-2. Protože mnoho japonských letadel sestřelila americká protiletadlová děla, Japonci nasadili malé letounky Jokosuka MXY-7 Óka, které poháněl raketový motor, jenž jim udělil rychlost až 640 km/h a ve střemhlavém letu mohly dosáhnout rychlosti až 800 km/h. Protože byly óky malé a rychlé, obtížně se sestřelovaly, ale do prostoru cíle je musely nést pomalé bombardéry G4M Betty, což donutilo Američany vysunout svou leteckou obranu dále od Okinawy, aby mohla sestřelovat už bombardéry. Protože kamikaze útočili i za soumraku nebo rozbřesku, nasadili Američané noční stíhačky.
Letoun Jokosuka MXY-7 Óka
K útokům kamikaze řekl Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu: „Pro Američany to byla velice překvapivá taktika, která se objevila už na podzim předcházejícího roku v bitvě u Leyte. Bylo zřejmé, že tato taktika, nemůže zvrátit průběh války, ale nelze podceňovat psychologický dopad na americké vojáky.“
Óky uspěly hned 12. dubna, kdy potopily torpédoborec Mannert L. Abele a poškodily další torpédoborec Stanly. Při útoku 15. dubna byl kombinován nálet sebevražedných pilotů s útokem sebevražedných člunů.
Tragická bilance
I když Američané měli dojem, že během prvních dvou vln sebevražedných útoků u Okinawy Japonci vyčerpali své zdroje, nestalo se tak, Kikusui-3 byla spuštěna 16. dubna. Po čtrnáctidenní pauze následovala mezi 27. a 30. dubnem Kikusui -4, kdy byly dva torpédoborce poškozeny tak, že je nešlo opravit. Mezi 3. a 9. květnem se při Kikusui - 5 podařilo potopit torpédoborce Little, Luce a Morrison. Opět šlo o přesunuté lodě s radary, které měly upozorňovat na blížící se útoky sebevražedných pilotů.
Japonci podnikli u Okinawy deset vln útoků Kikusui, poslední 22. června, kdy Američané Okinawu dobyli. Do vzduchu při nich vyslali 1900 sebevražedných letadel, z nichž se přes 1400 nevrátilo. Většina byla sestřelena stíhačkami nebo protiletadlovým dělostřelectvem.
Celkem se eviduje zhruba 2800 útoků kamikaze, které si vyžádaly celkem 4907 životů amerických vojáků. Podobný počet jich byl zraněn. Při útocích kamikaze bylo podle různých pramenů zničeno nejméně 32 až 36 amerických lodí (některé údaje uvádějí až 47 potopených lodí) a dalších 368 až 870 jich bylo poškozeno. Kamikaze potopili tři doprovodné letadlové lodě a 14 torpédoborců, posledním byl 29. července 1945 Callagham.
Zahynulo asi 3800 japonských sebevražedných pilotů. První úspěšný útok kamikaze, který byl od počátku plánován jako sebevražedný, byl podniknut 25. října 1944 u Leyte.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.