Článek
Vitríny umístěné po boku interaktivních prvků (dotykové obrazovky apod.) přibližují perspektivu tehdejších dětí a obsahují dobové předměty z éry protektorátu a poválečné doby – hračky, knihy, učebnice, oděvy či lékařské náčiní.
Výstava tak pojednává o osudech dětí v jednom z nejtragičtějších období českých dějin – v době Protektorátu Čechy a Morava. „Širší časové vymezení 1939 až 1947 umožňuje zachytit nejen období nacistické okupace, ale také léta bezprostředně po skončení války,“ popsal historik Jakub Seiner, hlavní kurátor výstavy.
Okupace českých zemí udržovala totalitní režim, kdy celou populací prostupoval teror umocňovaný sítí místních konfidentů a udavačů. „I sebenevinnější dětské přeřeknutí mohlo mít fatální důsledky pro celou rodinu,“ podotkla kurátorka Naděžda Seifertová.
České univerzity a vysoké školy byly po 17. listopadu 1939 uzavřeny.
Hračky českých dětí za dob okupace
„Němci měli s Čechy sociálně politický plán, jehož cílem byla postupná germanizace nebo přímá likvidace rasově nevyhovujících. Školství bylo využíváno jako nástroj poněmčení české mládeže. Němčina se tak logicky stala povinným předmětem a preferovanou řečí. Všechny školní dokumenty byly dvojjazyčné s tím, že německý jazyk byl psán nad tím českým,“ vylíčili kurátoři Petr Matějček a Jan Špringl.
Ve školním roce 1941/1942 probíhal utajovaný rasový průzkum české mládeže cepované k loajalitě k Německu pod záminkou školních „zdravotních“ prohlídek.
Německé měřidlo fyzických rysů, podle nichž nacisté jako jeden z faktorů určovali „panskou rasu“.
Bohužel v případě židovských infantů a pubescentů věci nabraly bleskurychlý spád kvůli genocidě – nazývané šoa nebo také holocaust – „legitimizované“ norimberskými zákony a vykonávané v nacistických lágrech.
Za druhé světové války zemřelo v důsledku toho přibližně 1,5 milionu židovských dětí z celkového počtu šesti milionů zavražděných Židů.
„Židovské děti byly postupně vyloučeny z německých a posléze i českých škol. Většina v této době byla odkázána na domácí vyučování či židovské školy. Ty se ale nacházely jen v Praze. V létě 1942 byl nařízen úplný zákaz vyučování a začaly masové deportace do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů,“ sdělila kurátorka Magdalena Faltusová.
Oslík, s nímž si hrály židovské děti, vedle čítanky hebrejštiny a žluté Davidovy hvězdy, kterou musely nosit coby lidé „druhé kategorie“.
Německé děti školy zpracovávaly do podoby oddaných stoupenců nacismu. „Německé děti četly například knihu Jedovatá houba, která prezentovala Židy jako nepřátele pomocí karikatur a rasových stereotypů,“ dodal historik Seiner a zmínil, že v popisku jednoho z obrázků například stojí tato nenávistná slova: „Židovský nos je na špičce zahnutý. Vypadá jako číslice 6…“