Článek
Izraelská badatelka z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě přiznala, že ona sama se k příběhu Antonína Kaliny dostala vlastně náhodou. Její syn se spřátelil s vnukem Mošeho Kesslera, jednoho z chlapců, které Kalina zachránil. Kesslerův příběh Regevová následně zpracovala v mezinárodně úspěšné knize Chlapec z bloku 66.
Zůstala ohromena tím, že v Česku je Kalina téměř neznámý, a rozhodla se jeho osud znovu oživit. Podnikla rozsáhlý archivní i terénní výzkum, jehož výsledkem bude publikace, která má vyjít příští rok. „Jeho příběh si zaslouží být vyprávěn znovu a znovu,“ citovala spisovatelku ČTK.
Cesta k protinacistickému odboji
Antonín Kalina se narodil 14. února 1902 v chudé třebíčské čtvrti Kočičina. Vyučil se obuvníkem, brzy se ale začal angažovat i politicky. Jako člen KSČ organizoval zakázaná shromáždění, za což byl už ve 30. letech opakovaně zadržen.
Po vyhlášení protektorátu v březnu 1939 byl znovu zatčen, v jeho dokumentech byla dokonce uvedena poznámka „návrat nežádoucí“.
Prošel věznicemi na Špilberku a Pankráci, poté byl přesunut do koncentračního tábora Dachau a nakonec do Buchenwaldu. Právě tam se zapojil do mezinárodního vězeňského odboje.
Služba v Kinderblocku 66
Vrcholem Kalinova hrdinství byla zima na přelomu roku 1944 a 1945, kdy se v Buchenwaldu stal správcem bloku 66 - místa určeného pro židovské chlapce.
V krutých podmínkách tábora se jim snažil zajistit základní potřeby, jako je jídlo, teplé oblečení, obuv a léky. Neméně důležité pro něj ale bylo i to, aby si zachovali pocit lidskosti. Podporoval proto výuku, hry a vše, co je mohlo alespoň na chvilku vrátit do normálního života.
Po náletech, které zničily centrální kartotéku, využil chaosu a přepisoval dětem v dokumentech židovská jména na křesťanská. Dokonce předstíral epidemii tyfu, aby zabránil selekcím a nasazování chlapců na těžkou práci.
Podle historiků tak zachránil 904 dětí, pro které se později vžilo označení Kalinovy děti. Mezi nimi byli i budoucí držitelé Nobelovy ceny Elie Wiesel a Imre Kertész.
Ocenění, která přišla příliš pozdě
Až do své smrti v roce 1990 zůstal Antonín Kalina v Československu prakticky neznámý. O svých činech totiž po válce nemluvil, považoval je za samozřejmé.