Bylinkářky i copatý muž v ženských šatech. Historici popsali osudy léčitelů z Pojizeří a Podkrkonoší

Když byl dřevorubcem, naučil se poznávat byliny a zamiloval si je. Když byl vážně nemocný, zdálo se mu, že spatřil Pannu Marii. Brzy nato se uzdravil a s prosbami o radu a pro bylinky k němu začali chodit ostatní.

Zbožný muž Josef Pattermann (1852–1936) z Kořenova v Jizerských horách se nikdy neoženil. Každý den chodil do kostela, a to až do chvíle, než mu to tamní farář zakázal. Důvodem byl jeho neobvyklý účes i ustrojení. Pattermann nosil vlasy spletené do copů a ženské šaty.

Osud Copatého muže, jak se léčiteli přezdívalo, a také příběhy čtyřiceti dalších léčitelů i celých léčitelských rodů teď popisuje nová kniha Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší, kterou vydalo Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech. Z původně zamýšlené brožury, která měla shrnout bádání vedené kvůli muzejní výstavě, se nakonec stalo téměř 600stránkové dílo.

Bádání o léčitelích se přitom v semilském muzeu začali věnovat náhodou. Na začátku roku 2022 navštívil ředitel muzea Miroslav Šnaiberk promítání filmu Šarlatán o léčiteli Janu Mikoláškovi a navrhl, aby muzeum formou výstavy zpracovalo osud slavné semilské léčitelky Květoslavy Patočkové (1912–1991).

Silně věřící žena byla vyhledávanou lidovou léčitelkou, její věhlas přesáhl hranice regionu, do Semil za ní přijížděly i celebrity tehdejší doby a na ženu, která často ordinovala různé bylinkové odvary, dodnes vzpomínají stovky lidí s velkou vděčností.

Semilská výstava o Patočkové měla obrovský ohlas. „Už v té době za námi začali chodit lidé a vyprávěli nám o dalších léčitelích, u kterých byli. Například o paní Mílové, napravovačce z Mříčné, a dalších. Takže mi začaly narůstat soubory záznamů a dokumentů, téma mě velmi bavilo a výstava o paní Patočkové nám ukázala, že je to téma velmi živé a je o něj velký zájem,“ vysvětlil Novinkám autor knihy a historik Tomáš Chvátal, proč se v Semilech začali osudy léčitelů více zabývat.

Namísto bádání v archivech se u tématu léčitelství musel semilský historik věnovat více zaznamenávání vzpomínek pamětníků a práci s potomky léčitelů. „Je nutné říct, že jsem si to velmi užíval. Byla to hodně živá zkušenost, která mi teď široký kraj zalidnila známými i přáteli,“ zmínil historik.

Na otázku, zda ho něčí osud překvapil nebo zaujal, odpověděl Chvátal, že každý. „Některé bych byl rád zažil a promluvil si s nimi. Byla by to určitě paní Patočková, byl by to Josef Prouza z Batňovic nebo Franz Endler z Oldřichova. Každý příběh je ale něčím specifický a zajímavý a dohromady je to těch 600 stránek v knize,“ uvedl Tomáš Chvátal.

O jeho společnou knihu s Ivo Navrátilem je zájem. Na 2. ročníku Bylinkového festivalu, který semilské muzeum uspořádalo minulou neděli, se na knihu stály dvě dlouhé fronty – jedna na samotnou publikaci a druhá na Chvátala, který se lidem do knihy podepisoval.

Kniha není jen souhrnem příběhů, věnuje se i vývoji léčitelství v regionu, přináší také sbírku receptů Květoslavy Patočkové a obsahuje i rejstříky, které usnadní vyhledávání.

Velký zájem o téma léčitelství přivedl semilské muzeum k tomu, že loni vytvořilo o léčitelích stálou expozici. Nikoliv ovšem uvnitř hlavní budovy muzea, ale v části historické Jílovecké ulice. Muzeum zde začalo vytvářet léčitelsko-bylinkářský areál. Právě v něm se také koná Bylinkový festival.