Článek
Narodila se 12. prosince 1935 v Praze-Kobylisích. Během druhé světové války žila ve vilce v pražských Holešovičkách, kousek od místa, kde za protektorátu parašutisté Gabčík a Kubiš provedli atentát na Heydricha.
„Bylo mi tehdy sedm let, takže na tu dobu mám mlhavější vzpomínky. Nicméně si vybavuji domovní prohlídku gestapem. Strýčka poté zavřeli a popravili během heydrichiády. Můj tatínek byl zubní lékař a během války tajně v garáži pečoval o chrup pronásledovaných Židů. Bohužel zemřel hned po válce,“ začala svoje vyprávění pro Novinky pamětnice.
Dodala, že po osvobození hlavního města Rudou armádou chvíli bydlel v jejich domě Ivan Stěpanovič Koněv (1897–1973), maršál SSSR. Euforie z osvobození rudoarmějci však netrvala dlouho, protože KSČ provedla v únoru 1948 puč „posvěcený“ stejnou zemí, odkud vojevůdce pocházel.
Alexandra krátce po propuštění z komunistické věznice
Jako studentka poznala v roce 1952 o devět let staršího spisovatele Josefa Škvoreckého (1924-2012). Ten o ní v povídce Malá pražská Matahára prý napsal, že líbání bylo její druhou přirozeností. „Byl to kamarád mého přítele. To nepřišlo v úvahu, ale byl chytrej, to je fakt. A taky moc hezky kreslil. Psal mi různé věci a takový holce o skoro deset let mladší to samozřejmě dělalo dobře,“ reagovala pobaveně na dotaz historika Jiřího Klůce, zda se líbala se Škvoreckým.
Na jaře roku 1955, po několika letech spolupráce s francouzskou ambasádou, byla zatčena na základě udání. „Bylo to spolužačka maminky z gymnázia. Ta se stala doktorkou práv a žila v Brně, pak ale přijela do Prahy a byla zaměstnaná v pojišťovně. Docházela k nám na návštěvy a máma se jí v dobré víře svěřila. Ona toho zneužila a dostala za to pak prý 10 tisíc tehdejších korun odměny a nás zavřeli,“ vylíčila pamětnice.