Článek
Kde se vzal zvyk péct toho tolik, můžeme jenom hádat. Domnívám se, že za to vděčíme šikovnosti, píli a trochu i soutěživosti českých hospodyněk. Jedna druhé koukaly o Vánocích pod ruce a žádná nechtěla prohrát.
Sedm stačí?
Nemělo by jich být devět? Sousedka jich měla loni už na Mikuláše šestnáct a do Vánoc to vytáhla na dvacet. Osobně peču ráda, takže chápu, že se dá k takovým počtům snadno dopracovat. Začnu „povinnými“ kousky, což jsou perníčky, rohlíčky, linecká kolečka, pracny, ořechy, košíčky a kokosky.
Poté zjistím, že jsem z hromady vajec potřebovala jenom žloutky a teď je nutné zpracovat i bílky. A rázem se kolekce o něco rozroste. Následně se doma objeví prosincové časopisy o vaření s nápady, které musím nutně otestovat. A v cílové rovince těsně před Štědrým večerem ještě narychlo dodělám pár nepečených, protože ty přece mají rádi všichni. Navíc jsou rychle hotové, a ještě mi tam přece zbyly mleté ořechy a trocha čokoládové polevy… Ti, kteří jsou v kuchyni stejně rádi, mi v tuto chvíli rozumějí.
Zkuste výměnu
Pokud tuhle nevyhlášenou předvánoční soutěž nechápete, nenechte se rozhodit. Až se budou kolegyně nebo kolegové v práci trumfovat, kolik toho už mají připravené, jenom je pochvalte a usmějte se. Do pečení se nenuťte. Když si na talířku dobrého cukroví přesto rádi pochutnáte, zkuste ho vyměnit s kamarádkami nebo kolegyněmi třeba za adventní věnec, jehož výroba zase těší vás. Nebo jim nabídněte háčkované ozdoby na stromeček, u nichž relaxujete po večerech.
Obzvlášť potěší i nabídka hlídání menších dětí, zatímco jejich rodiče tráví čas pečením. A pokud se rádi jenom tak s knížkou zachumláte pod deku, pár sladkých kousků na vánoční stůl zkrátka kupte. Jestli ale přece jen máte do pečení letos chuť, jen nemáte dostatek zkušeností, bude se vám hodit pár rad.

