Článek
Filipe, jak jste se dostal za výčep, kudy vedla vaše cesta?
Byla to taková shoda náhod. Už od věku, kdy se dá pít pivo, jsem byl fanouškem plzeňského piva. Od gymplu jsem měl sen, že bych si někdy otevřel hospodu nebo restauraci. A pak mi provozní v Kyšicích hospodu po něm nabídl. Znal mě a věděl, že o to mám zájem. Dlouho jsem se nerozhodoval, kývnul jsem na to, předělal jsem ji a stal jsem se hospodským.
Nemáte tedy na starosti jen výčep, ale celý provoz podniku. Jaké to je?
Je to náročné. Mám to v podstatě na starost od A do Z, je to malá hospoda na malé vesnici. Když to řeknu blbě, jsem uklízečka, výčepní, marketingový specialista…, mám na starost všechno. Stojí to spoustu času, ale mě to baví a naplňuje. Nejkrásnější je, když je hospoda plná, je tam ta vřava a lidi jsou spokojení.
A chodí dost zákazníků? Říká se, že třeba mladší generace už nepije tolik alkoholu, nechodí tak často do hospod a tráví čas jinak.
Podle mě záleží na tom, jak ta hospoda funguje a jaké má pivo. Jsem přesvědčený, že když výčepní nebo provozní dělá svoji práci s láskou, tak si lidi do té hospody vždycky cestu najdou. A u mě v hospodě bývá většinou plno. Na malé vesnici je hospoda určitě i tmelící prvek. Dokonce ke mně na pivo jezdí lidi i z okolí, občas i z Kladna, což je fajn.
Vnímáte, že se česká pivní kultura postupem času mění?
Určitě. Myslím si, že pivní kultura je rok od roku lepší. I komunita bartenderů od Prazdroje šíří to, jak by se pivo mělo správně čepovat a jak se o něj správně starat. Zákazníci chtějí mít perfektní servis a perfektní pivo a už je dostanete ve více hospodách, a právě i na těch menších vesnicích, což dřív tolik nebylo zvykem. Ty hospody, které to dneska nenabízejí, jsou právě ty hospody, které si stěžují, že lidi nechodí.
Jak vlastně běžný zákazník pozná kvalitně načepované pivo?
Dobře načepované pivo musí mít krásnou, vysokou, bílou, krémovou pěnu. A musíte ho dostat v dokonale čisté sklenici. To je úplný základ, abyste měla perfektní pivo. Jakmile sklo není dostatečně umyté, čisté, mokré a studené, je to hned vidět na pěně i na okrajích půllitru, kde zůstávají takové „řetízky“. To je známka toho, že pivo není stoprocentní.
A co podle vás nejvíc rozhoduje o dojmu z prvního loku piva?
Samozřejmě to pivo, jak je načepované a ošetřené. Za mě o tom pocitu rozhoduje i atmosféra hospody a přístup výčepního, to dokáže perfektní hladinku posunout o level výš. Když si to všechno spolu sedne, to podle mě rozhoduje, jestli bude první doušek naprosto bezchybný.
Jsou šnyt a mlíko stále součástí dnešní pivní kultury?
Mlíko rády pijí dámy, protože je to takové příjemné, víc sladké, ale je to jenom pocitové. Má největší poměr pěny, je tak v podstatě nejjemnější, nejlahodnější, je v něm nejmíň oxidu uhličitého. Šnyt je zase často označován jako degustační pivo, vytváří prostor na to, aby se v něm uvolňovalo to aroma, pro ty, kdo ho chtějí víc cítit. Je to kompromis mezi mlíkem a hladinkou. A hladinka je pak ten ideální poměr čepování, je nejrozšířenější.