Článek
„Louis přišel do IBM v době, kdy byla budoucnost firmy skutečně nejistá. Jeho vedení v tomto období firmu přetvořilo. Ne tím, že bychom se ohlíželi zpět, ale tím, že jsme se neúnavně soustředili na to, co naši klienti budou potřebovat dál,“ citoval server CNBC předsedu představenstva a generálního ředitele IBM Arvinda Krishnu.
Hodnocení napsal ředitel do e-mailu, kterým v neděli zaměstnance společnosti informoval, že Gerstner zemřel. Příčinu smrti neuvedl.
„Během devíti let, kdy vedl počítačového giganta, byl široce uznáván za to, že změnil společnost čelící možnému bankrotu a zaměřil ji na podnikové služby. Radikálně změnil kulturu a zaměření IBM, přičemž výrazně snížil náklady, prodal aktiva a znovu odkoupil akcie,“ napsal Krishna.
Gerstner, s bohatými zkušenostmi z vedoucích pozic v jiných velkých firmách, nastoupil do IBM po rezignaci svého předchůdce Johna Akerse, jenž skončil pod silným tlakem akcionářů. Nový předseda představenstva a generální ředitel IBM tak byl jmenován v dubnu 1993. Gerstner se stal vůbec prvním firemním lídrem takříkajíc zvenčí, čili nevyrostl kariérně uvnitř téhle tradiční firmy, jež vznikla v roce 1911.
Namísto rozdělení firmy, jak navrhoval jeho předchůdce, ponechal IBM jako celek. Firma se přesunula od tradiční výroby hardwaru k poskytování obchodních služeb, IT řešení a poradenství. Nový šéf kladl důraz na orientaci na zákazníka a efektivitu.
Gerstner překvapil novináře po příchodu do tehdy ztrátové IBM prohlášením, že „poslední věc, kterou IBM nyní potřebuje, je vize“ a trval na tom, že nejvyšší prioritou je obnovit ziskovost firmy a lépe obsluhovat zákazníky, píše deník The Guardian.
Když Gerstner společnost v roce 2002 opustil, akcie IBM byly přibližně o 800 procent vyšší než na začátku. Po odchodu se stal šéfem firmy Carlyle Group, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 2008.
Je rovněž autorem dvou knih, které pojednávají o tom, že změna je možná jen tehdy, když někdo převezme odpovědnost, měří výsledky a je ochoten jít proti zavedeným zvyklostem.
Gerstner měl také od roku 1989 nadaci The Gerstner Family Foundation, která se zaměřovala na podporu biomedicínského výzkumu, na zlepšení životního prostředí, ale i na vzdělávání. Do veřejného školství a školských systémů muž investoval stovky milionů dolarů.
Vzdělání bral jako nejdůležitější infrastrukturu společnosti, ne jako charitu. Zaměřoval se na výsledky, nejen na dobrý pocit. Chtěl vidět odpovědnost škol a ředitelů. „Dobré úmysly nestačí. Musíme měřit, co skutečně funguje,“ říkával.
