Článek
„Můžete se snažit minimalizovat dopad na své duševní zdraví, ale je to čím dál víc nemožné,“ řekl jeden z 20 tisíc námořníků uvězněných íránským sevřením na palubě, který se podle britského listu „blíží svému limitu“.
Nepřidává mu, že křehké příměří mezi Spojenými státy a Izraelem na jedné straně a Íránem na druhé se může kdykoli rozsypat. Námořník poznamenal, že jakákoli naděje na brzký odjezd vyprchala, pokud vůbec někdy působila skutečně.
Hormuzský průliv, který je kvůli konfliktu od začátku března uzavřený, spojuje ropná naleziště v Perském zálivu s Ománským zálivem a volným mořem. Úzkou námořní trasou běžně prochází asi pětina světových dodávek ropy a zemního plynu. Jeho blokáda vedla k růstu cen ropy, což se odrazilo ve zdražení benzínu a nafty.
„Kotvíme blízko desítek naložených cisteren. Nikdo se nepohnul ani o píď,“ prohlásil člen jedné ze stovek posádek u pobřeží Spojených arabských emirátů. Před očima má poškozený kuvajtský tanker, který v Dubaji před necelými dvěma týdny zapálila íránská raketa.
Jen několik hodin po středeční dohodě o příměří se na obloze nad uvázlými loděmi v zálivu opět rozlily charakteristické kouřové sloupy od zachycených raket.
Po měsíci a půl dronových útoků a hlášení podvodních min se mnoho námořníků cítí mizerně. Nejsou ochotni a ani schopni průlivem proplout – i kdyby jim to příměří umožňovalo, konstatoval The Guardian. Někteří už podali výpověď. „Informoval jsem kapitána, že nechci plout. Jde o bezpečnost,“ řekl deníku námořník.
Na palubě cítí většina posádky totéž, asi 90 procent lidí chce využít své právo odmítnout vyplutí. Lidé se snaží pomáhat jednomu z pracovníků, který prodělal psychický kolaps. „To se děje na tankerech všude kolem nás kvůli stresu ze situace. Tísňové linky podpory se snaží pomoci, ale od začátku jsme všichni věděli, že to nebude stačit,“ dodal.