Článek
„Uhlí je jako králík Energizer, prostě jede dál,“ komentoval vývoj Glen Peters, vedoucí výzkumník v Cicero Center for International Climate Research v Oslu. I tak podle něj platí, že k omezení globálního oteplování musí jít uhlí pryč jako první. Shodují se na tom výzkumné modely, upozornil v analýze, kterou tématu věnoval list Financial Times (FT).
Dohodu o ochraně klimatu uzavřeli zástupci 196 zemí v roce 2015. Cílem je zabránit nebezpečnému zvyšování celosvětových teplot, snižovat emise skleníkových plynů a zvládnout potřebná opatření financovat. Mezi signatáře patří i Česko, z velkých znečišťovatelů chybí například Írán, Spojené státy letos od dohody ustoupily.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) v roce 2020 prohlásila, že celosvětová „poptávka po uhlí dosáhla vrcholu v roce 2013“. V současnosti však poptávka po uhlí stále roste a nevykazuje známky vrcholu, uvedly FT.
Svět nyní spaluje téměř dvojnásobek uhlí než v roce 2000 a čtyřikrát více než v roce 1950. Každou minutou se ze země vytěží 16 700 tun uhlí, což by stačilo na naplnění sedmi plaveckých bazénů dlouhých 50 metrů.
„Uhlí je z hlediska životního prostředí zlo. Ale z ekonomického hlediska je fantasticky levné, široce dostupné, snadno se skladuje a intenzivně hřeje,“ popsal Dieter Helm, profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě. Nároky na energii se zvyšují tak rychle, že svět ji potřebuje více ze všech zdrojů, od obnovitelných přes jádro, ropu a plyn až k uhlí, řekl.
Analýza FT uvádí, proč není svět schopen s uhlím skoncovat. Především je levné a je ho dost. Zejména v rozvíjejících se ekonomikách, jako jsou Čína, Indie a Indonésie, které se předhánějí v rozšiřování svých elektrických systémů, aby uspokojily rostoucí poptávku.
Větrná a solární energie sice v posledním desetiletí rekordně rostly, pořád ale nedostatečně rychle na to, aby poptávky po elektřině nasytily. Na rozdíl od uhelných elektráren navíc neposkytují konstantní energii nepřetržitě.
Černé labutě
Pokračující závislost na uhlí v posledních letech podpořila i série nečekaných událostí označovaných jako černé labutě. Pandemie covidu-19 přiměla vlády mnoha zemí k balíčkům opatření, které měly pomoci s hospodářským oživením. Po pandemii přišel růst průmyslu, zejména v Číně, která je největším spotřebitelem uhlí na světě.
Po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022 zase naplno vypukla energetická krize. Zvýšila ceny zemního plynu, využívání uhlí se tak stalo relativně levnějším. Státy začaly tlačit na energetickou bezpečnost, zvýšily domácí výrobu energie z jakéhokoliv zdroje, což často znamenalo větší využití domácího uhlí.
Právě pandemii a ruskou invazi označuje Carlos Fernández Alvarez, vedoucí trhů s plynem, uhlím a elektřinou v IEA, za hlavní viníky toho, že předpovědi IEA selhaly. S tak velkými zásahy predikce nepočítala. „V paralelním světě, kde odstraníme covid a invazi na Ukrajinu, by uhelná trajektorie byla do značné míry podle očekávání,“ řekl FT.
Poslední odhady IEA ukazují, že spotřeba uhlí se v příštích několika letech ustálí a vrcholu by mohla dosáhnout kolem roku 2027. Podle Alvareze ale ještě mírně vzroste. „Nevidíme, že by uhlí klesalo. Pravděpodobně to vyvrcholí před rokem 2030 – ale ne zítra,“ uznal.
Výzkum poradenské společnosti Swift Centre for Applied Forecasting odhalil, že IEA neustále podhodnocuje poptávku po uhlí. Došel k závěru, že čínská spotřeba uhlí bude v roce 2026 téměř stoprocentně vyšší, než IEA předpovídá.
Podhodnocování odhadů může podle autora výzkumu Michaela Storyho být způsobeno podvědomím pracovníků IEA. „Lidé se chtějí podělit o dobré zprávy. A většina lidí si myslí, že dobrá zpráva je, když spotřeba uhlí klesne,“ prohlásil.
