Článek
Ministr zemědělství za SPD Martin Šebestyán vás jmenoval potravinovým ombudsmanem minulý týden. K čemu vaše funkce slouží a pro koho tady je ombudsman?
Potravinový ombudsman je člověk, který hájí jak spotřebitele, tak zemědělce, potravináře i poctivé podnikatele a obchodníky v celém potravinovém řetězci. Nechci mluvit jen za jednu stranu. Zajímá mě celý řetězec – od prvovýroby přes zpracování až po konečný prodej.
Zajímá mě každý konkrétní případ, ať už z hlediska bezpečnosti potravin, kvality nebo dostupnosti. A když říkám dostupnost, myslím tím i cenotvorbu.
Moje role je osvětová, edukační a mediační. Nejde o to někoho sankcionovat. Jde o transparentnost a systematickou komunikaci.
Lidi vedle kvality zajímají ceny. Má stát vůbec možnost ceny potravin ovlivnit?
Možnosti jsou omezené, pokud nechceme regulovat. A říkám otevřeně, že primárně regulovat nechceme. Regulace je až krajní nástroj. Je potřeba nechat fungovat to, co funguje, a zaměřit se na to, co nefunguje.
Nemám ovšem kouzelnou hůlku, a tak nemohu říct, že zítra ceny klesnou o padesát procent. To by bylo nezodpovědné.
Myslíte si tedy, že ceny můžete ovlivnit alespoň nepřímo tím, že zvýšíte tlak na transparentnost?
Ano. To, co můžeme dělat, je systematická práce s daty. Debata o cenách v Česku je často emotivní. Slyšíme výroky typu „řetězce zdražují“, „zemědělci si přidávají“, „zpracovatelé mají vysoké marže“. Ale bez dat se nikam neposuneme.
Proto jsem byl ministrem pověřen vedením pracovní skupiny napříč státní správou. Budou v ní zástupci ministerstev financí a průmyslu a obchodu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Českého statistického úřadu a dalších institucí. Chceme mít jednu společnou datovou základnu.
Potravinový ombudsman
- je nová funkce při Ministerstvu zemědělství. Byl jím jmenován Jindřich Fialka, který je zároveň vrchním ředitel Sekce potravinářství. Ombudsman má sbírat podněty od lidí i firem, zvyšovat přehled o tom, jak se tvoří ceny potravin, a působit jako prostředník mezi spotřebiteli, výrobci a obchodníky.
Informace a možnost podat podnět jsou na webu bezpecnostpotravin.cz. Vláda si od sledování cen potravin a zřízení potravinového ombudsmana slibuje lepší transparenci v cenotvorbě potravin a tlak na případné vysoké marže.
Co přesně budete sledovat?
Především časové řady. Nezajímá mě jeden měsíc nebo jeden výkyv, zajímá mě vývoj cen v delším horizontu – roku, dvou, pěti let.
Pokud vezmeme například mléko, tak u něj sledujeme cenu zemědělského výrobce, cenu při zpracování a cenu pro konečného spotřebitele. Zajímá mě, jak se tyto křivky vyvíjejí vůči sobě: kde se rozevírají cenové nůžky a kde se naopak sbližují.
Bez časových řad je každá debata jen výkřik. Každý si většinou vezme údaje za jeden měsíc, který se mu hodí, a z něj vyvodí závěr. Takto to dělat nechci.
Z jakých dat pro ty časové řady a grafy vycházíte?
Mohu pracovat pouze s daty, která jsou verifikovaná Českým statistickým úřadem nebo evropským Eurostatem. Cokoliv jiného by byla spekulace.
A používáme standardní ekonomické pojmy – obchodní přirážku a hrubou marži. To nejsou nové termíny, nýbrž běžná ekonomická terminologie.
Můžete tedy ještě jednou vysvětlit rozdíl mezi marží a přirážkou?
Hrubá marže je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou vyjádřený jako podíl na prodejní ceně. Obchodní přirážka je tentýž rozdíl vyjádřený jako podíl na nákupní ceně.
Je to matematicky totéž, jen vyjádřené z jiného základu. Z hrubé marže se hradí náklady – energie, mzdy, logistika, nájemné, marketing, odpisy.
Netvrdíme samozřejmě, že hrubá marže je rovna čistému zisku. To bývá časté nepochopení.
Objevila se kritika, že srovnáváte položky s připočtenou daní z přidané hodnoty a bez ní a nezohledňujete třeba zprostředkovatele. Co na to říkáte?
Vycházíme z oficiálně sbíraných dat. Pokud jsou některé ceny publikovány s daní a jiné bez ní, je to dáno metodikou sběru dat. Nemohu si vytvářet vlastní metodiku jen proto, aby to vyhovovalo jedné nebo druhé straně.
Pokud někdo tvrdí, že je to špatně, měl by předložit transparentní alternativu. My jsme metodiku výpočtů i zdroje dat zveřejnili. Stát nemůže pracovat s dojmy, musí pracovat s oficiálními statistikami.
Zkoušeli jste si zjišťovat další data a údaje přímo od firem?
Samozřejmě. Asi si domyslíte, co mi na to neoficiálně řekly. Zatím nikdo nebyl ochoten poskytovat údaje, které jsou součástí obchodního tajemství.
Co potom můžete udělat?
Pak máte dvě možnosti. Buď legislativně zavést povinnost data poskytovat. To by znamenalo další regulaci a administrativní zátěž. A to není cesta, kterou bych chtěl jít.
Druhá možnost je data nakupovat od specializovaných firem. Jenže monitoring několika položek stojí miliony korun ročně. A já nechci přijít s požadavkem na navýšení rozpočtu.
Proto pracujeme s agregovanými veřejnými daty. Nejsou dokonalá, ale jsou verifikovaná a transparentní. A jsou dostupná všem.
Bude to ale stačit na to, abyste tlačili ceny potravin níž?
Opakuji, že nemám kouzelnou hůlku. Ceny zítra dramaticky neklesnou. Ale věřím, že otevřenost, práce s verifikovanými daty a veřejná kontrola mohou přinést postupný posun. To je smysl role.
A jak to bude probíhat, když vám přes web někdo napíše? Třeba že už poněkolikáté koupil v obchodě špatné maso.
Webové stránky bezpecnostpotravin.cz, které jsme spustili, vycházejí z letité zkušenosti, kdy se na nás občané obracejí průběžně. Není to tak, že by všechno začalo včera.
Snažili jsme se ale vše soustředit na jedno místo, aby lidé nemuseli louskat dvacet stránek dvaceti úřadů a zjišťovat, kdo je za co odpovědný. Na webu máme přehledné rozcestníky a u konkrétních podnětů se snažíme občana navést.
V případě vámi popsaného případu, tedy opakovaně zakoupeného nekvalitního masa, je to otázka pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Na její stránky máme na webu přímý odkaz. To znamená, že už nemusíme nic složitě přeposílat. Snažili jsme se odbourat byrokracii a zjednodušit postupy.