Článek
Vláda v Oslu dlouho používala prodejní argument, že norská ropa je „zelenější“ než její konkurenti, díky nižším emisím při její těžbě a zpracování. I dnes existuje pro norskou energii prodejní argument: že Norsko je demokracií, napsal list.
„To, co se stalo kolem ruského plynu a energetické krize v Evropě, ukazuje, co se stane, když se demokratické země spoléhají na autokratické země,“ řekla nedávno zahraničním reportérům v Oslu Sylvi Listhaugová, vůdkyně pravicově populistické Strany pokroku.
Podle posledních průzkumů veřejného mínění získá Strana pokroku v pondělních parlamentních volbách kolem 22 procent. To je dvakrát víc než v předchozích volbách.
Strana se profiluje jako odpůrce investic do větrné energie, továren na baterie a dalších iniciativ zelené transformace. Listhaugová dokonce nazvala norskou klimatickou politiku „zeleným komunismem“. Naopak je velkým zastáncem další těžby fosilních paliv, tedy plynu a ropy.
Chce těžit dalších 100 let
„Norsko by měla být poslední zemí na světě, která zastaví těžbu,“ řekla Listhaugová v rozhovoru pro tamní list Verdens Gang.
„Pokud bude poptávka po ropě a plynu, pak budeme vrtat, těžit a dodávat ropu a plyn dalších sto let,“ prohlásila.
Její postoj není mezi politiky ojedinělý.
Stávající norský ministr energetiky Terje Aasland už koncem srpna podle agentury Reuters oznámil, že se země chystá znovu otevřít nové oblasti pro těžbu ropy a zemního plynu. Vláda poprvé od roku 2021 připravuje aukci licencí na průzkum a těžbu v dosud neprozkoumaných částech norského kontinentálního šelfu.
„Norsko bude i nadále dlouhodobým dodavatelem ropy a plynu pro Evropu a norský kontinentální šelf bude dál vytvářet hodnoty a pracovní místa pro naši zemi,“ uvedl tehdy Aasland.
V posledních letech vláda v Oslu také udělila rekordní počet povolení vrtů v Arktidě, včetně Barentsova moře.
„Norsko využívá válku jako záminku k těžbě nové ropy v Arktidě,“ obvinila kabinet organizace Greenpeace.
Nejistý zákazník
Severská země a její obyvatelé na jednu stranu patří mezi velké zastánce ekologie, což ukazuje například i podpora a rozšíření elektromobilů. Na druhou stranu je především těžba ropy a plynu historicky jedním z důležitých zdrojů bohatství země a klíčovým příjmem Norského státního fondu, který je také přezdíván Norský ropný fond.
Podle norských energetických expertů ale musí existovat záruky ze strany EU, jako nejbližšího a největšího zákazníka, že chce investovat do norské energetiky a odebírat ropu a plyn i v budoucnu – nejen po dobu, kdy bude Vladimir Putin u moci v Moskvě – aby Norsko mohlo zahájit významné investice do nových průzkumů ložisek.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před dvěma lety poděkovala Norsku za pomoc zemím EU s energiemi během zimy. Šéfka komise však zároveň zdůraznila, že budoucností je obnovitelná energie.
Kvůli přísným klimatickým cílům snižování emisí je snahou Unie nahrazovat ropu a plyn v dalších letech obnovitelnými zdroji, jako sluneční, vodní a větrná energie, spalování biomasy a ukládání elektřiny do baterií, vodíku a dalších nových technologií. Experti se neshodnou, jak rychlá tato změna bude, směr je ale jasný.
„EU potřebuje plyn, ale nechce žádné pevné kontrakty po roce 2040. Co bychom tedy měli dělat?“ ptá se řečnicky Øystein Noreng, profesor ekonomie ropy a plynu na Norwegian Business School v Oslu.
Norsko je po Rusku dlouhodobě druhým největším dodavatelem zemního plynu a jedním z významných dodavatelů ropy do Evropské unie.
Norsko pokrývá podle údajů Evropské komise přibližně třetinu spotřeby plynu EU, a to plynu dováženého potrubím i včetně zkapalněného LNG.
Z Norska pochází zhruba deset až 15 procent ropy dovážené do EU. Z Ruska unie dováží výrazně více. Dále se do EU dováží ropa z Blízkého východu a Afriky.
