Článek
Průměr v Česku, co se příjmové chudoby týče, byl přitom loni podle SYRI „jen“ 9,5 %, u rodin s dětmi to bylo 12 %.
„V naprosté většině jde o samoživitelky, které řeší složitá dilemata. Na jedné straně musí své děti ekonomicky zajistit, na straně druhé se snaží být dobrými a zodpovědnými matkami,“ popsala průzkum Dudová, která působí i v Národním institutu SYRI, jehož úkolem je mapování vývoje společnosti. Zdůraznila, že někteří samoživitelé a samoživitelky pečující o děti „nemají dost jídla“.
Potíže s nedostatkem jídla
Hranici chudoby určuje finanční částka, nad kterou se osoba nebo domácnost musí pohybovat tak, aby uspokojila své základní životní potřeby. Hranice chudoby se liší podle typu domácnosti, tedy především počtu osob, které v ní žijí. Pro rodinu s jedním rodičem a dvěma dětmi, kde jsou obě mladší 13 let, to bylo za rok 2023 podle údajů Českého statistického úřadu asi 35 200 korun, pro jednotlivce pak 16 700 korun.
Domácnosti, v nichž žije pouze jeden z rodičů s dětmi, většinou jde o matky, i když otců přibývá, tvoří asi čtvrtinu všech domácností. Vědkyně od počátku pandemie covidu-19 sledovala 32 sólo matek s malými dětmi a vedla s nimi hloubkové rozhovory. Vyplývá z nich, že v době pandemie jim pomáhaly nevládní organizace nahrazující „roli sociálního státu, který často selhával“. Po ústupu koronaviru se situace rodin s jedním rodičem zhoršila.
Jedno z témat, které se v rozhovorech opakovaně objevovalo, byl překvapivě nedostatek jídla.
„Příčinou byla zpravidla špatná ekonomická situace matek. Mnohé neměly stabilní pracovní příjem, protože se jim nedařilo najít práci po rodičovské dovolené, další o práci přišly v důsledku pandemie, kdy bylo například zrušeno jejich pracovní místo,“ uvedla Dudová.
Nebát se požádat o pomoc
Ženy se o tom, že nemají dost jídla pro sebe ani pro děti, podle ní styděly veřejně mluvit, aby nebyly pokládané za „špatné matky“. Namísto toho, aby si řekly o pomoc, hledaly samy cesty, jak alespoň svým dětem jídlo zajistit prodejem nevhodného oblečení či nepotřebného vybavení domácností. Cítily tlak společnosti, že se musí o děti samy dobře postarat. Příkladem, jak si pomoci, bylo pro ně například darování plazmy, za což je odměna 700 korun.
Z výzkumu vyplývá, že ženy v první řadě šetřily na svém jídle, i když si uvědomovaly, že to může mít negativní dopady na jejich zdraví. Ve svých vyprávěních popisovaly tlak na to, že by správně měly být schopné se samy o své rodiny postarat, a to bez ohledu na výjimečnou situaci.
Podle vědkyně cesta ze začarovaného kruhu spočívala v tom, že ženy nalezly odvahu říct si o pomoc u různých neziskových a charitativních organizací, které poskytovaly finanční výpomoc nebo potraviny. „Zkušenosti dotazovaných žen ukazují, že podpora těchto organizací byla klíčová pro zvládnutí pandemie i následného období inflace. Bez nich by řada sólo matek a jejich dětí doslova trpěla hladem,“ dodala vědkyně.
