Článek
Jen v prvním měsíci po výbuchu stála záchranná operace tři miliardy rublů. Pro představu: průměrná měsíční mzda v Sovětském svazu tehdy činila okolo dvou set rublů. Šlo tak o částku odpovídající zhruba patnácti milionům měsíčních mezd.
Do počátku roku 1989 odhadoval tehdejší sovětský premiér Nikolaj Ryžkov celkové náklady na osm miliard rublů a ve svých pamětech je popsal jednou větou: „Černobyl zasadil naší nemocné ekonomice náhlou a zdrcující ránu“.
Souhrnné náklady zahrnující desetiletí následné péče, přesídlování obyvatelstva a zdravotní náklady jsou ještě závratnější – celkově se odhadují až na 700 miliard dolarů za třicet let (při současném kurzu dolaru 14,6 bilionu Kč).
Skutečný účet zdaleka není konečný, protože velká část ztrát se nikdy neobjeví v žádném rozpočtu. Jde především o promarněný ekonomický potenciál. Jak uvedl Rozvojový program OSN, Černobyl „nebyl jen ekologickou katastrofou, ale krizí, která dlouhodobě zhoršila životní podmínky milionů lidí“.
Vysídlení a krajina, která zmizela
Záření zničilo i obrovské kusy hospodářsky využívané krajiny. Z provozu bylo vyřazeno celkem 784 320 hektarů zemědělské půdy a těžba dřeva byla zastavena na dalších 694 200 hektarech lesa. To je dohromady plocha větší než celá Černá Hora.
A nestačilo oblast dekontaminovat. I tam, kde bylo zemědělství po sanaci opět bezpečné, spotřebitelé odmítali potraviny z postižených oblastí. Jak upozorňují analýzy Rozvojového programu OSN, „postižené regiony dnes trpí více stigmatem než samotnou radiací“.
Katastrofu ovšem neodnesla jen Ukrajina. Největší radioaktivní spad zasáhl Bělorusko, odhaduje se až na 60 procent. „Celkové výdaje Běloruska na Černobyl v letech 1991 až 2003 přesáhly třináct miliard amerických dolarů,“ připomněl magazín GreenFacts. Postiženy však byly i další státy, včetně Československa nebo skandinávských zemí.
Bezprostředně po havárii úřady evakuovaly 116 tisíc lidí, celkem bylo v průběhu let přesídleno přes 330 tisíc osob. Jako by se naráz vytratilo skoro celé Brno a lidé se už nemohli vrátit.
Právě psychologické dopady jako ztráta domova, identity a sociálních vazeb jsou dnes považovány za jeden z klíčových faktorů dlouhodobé stagnace postižených regionů. Jak uvedly Mezinárodní agentura pro jadernou energii a takzvané Černobylské fórum, „největším zdravotním problémem, který katastrofa způsobila, nejsou fyzické nemoci, ale dopady na psychiku obyvatel“.
Ukrajina platí dodnes
Po havárii vznikly speciální kategorie lidí s nárokem na státní podporu: likvidátoři zasažení radiací, evakuovaní bez domova, obyvatelé kontaminovaných oblastí. Ukrajinská legislativa zavedla přes padesát různých typů dávek a privilegií, běloruská a ruská dokonce přes sedmdesát.
Dávky však kompenzovaly vystavení riziku, nikoli prokázanou újmu. Dostávali je i lidé v oblastech, kde byla radiace srovnatelná s tou v jiných evropských zemích.
„To vedlo k neustálému rozšiřování počtu lidí s nárokem na dávky,“ konstatovala analýza agentury pro jadernou energii. Výsledkem byla rozsáhlá závislost na státní podpoře.
Po roce 1991 se navíc systém stal záchrannou sítí pro lidi postižené obecnou ekonomickou krizí způsobenou rozpadem Sovětského svazu.
Ve výsledku celkem sedm milionů lidí ve třech zemích pobírá nebo má nárok na nějakou formu černobylských dávek. Státní pokladny to zatěžuje dodnes.
„V letošním roce je na podporu osob postižených černobylskou katastrofou vyčleněno téměř 27 miliard hřiven. Z toho 2,2 miliardy na sociální dávky a 24,5 miliardy na důchody. V systému je přes 1,2 milionu lidí,“ prohlásil ukrajinský ministr sociální politiky Denys Uljutin. Zmíněných 27 miliard hřiven je takřka třináct miliard korun.