Havlíček: Stát musí s energiemi pomoct, jinak to ovlivní i inflaci

Energetický regulační úřad vyhlásil zvýšení regulované části ceny pro domácnosti. V průměru se zvednou o 66 procent. Jak to hodnotíte?

Mě to nepřekvapilo. Jestli premiér Fiala po minulém návrhu ještě čekal, že dojde k nějaké revoluci, tak k ní dojít nemohlo, protože kvadraturu kruhu nejde vyřešit.

Stát nekompromisně politicky řekl, že přehazuje 64 miliard korun, které dosud dával na podporu, na poplatníky, tedy firmy a domácnosti. Jestli se někdo domnívá, že těch 64 miliard bude znamenat, že neporostou ceny energií, tak samozřejmě porostou.

Premiér Petr Fiala říká, že většině lidí se ceny zvýší jen o jednotky procent…

U čtyřiceti procent domácností to skutečně bude o nízké jednotky procent. Ale u dalších čtyřiceti pěti procent půjde o zdražení o deset procent až čtvrtinu. A u patnácti procent domácností to bude o vyšší desítky procent.

Ministr průmyslu Síkela je obezřetnější a říká, že to v průměru bude o desetinu, což je přesně to, co říkám. Pro někoho to budou jednotky a pro jiné desítky procent.

Přece se nemůžeme dívat jen na skupinu, které elektřina zdraží málo. Musíme hledět na těch šedesát procent lidí, kteří budou mít nárůst mnohem vyšší. To jsou lidé, kteří si energie zafixovali v době, kdy jim doběhla ta předchozí smlouva. Oni nespekulují a kolikrát ani nevědí, kdy se cena fixovala, takže je teď může zdražení dost zaskočit.

A co dopad na firmy?

Pro ně je to naprosto šílené, nepřijatelné. Jen kvůli poplatku za obnovitelné zdroje energie to pro firmy bude několikanásobně více, než platily doposud. Teď jsem viděl nové sazby třeba pro malý pivovar Ferdinand ve středních Čechách, který platil dříve za obnovitelné zdroje 51 tisíc korun ročně – a teď to bude 368 tisíc.

Jaké byste navrhl řešení?

Těch možností je víc. Ta nejférovější je, když stát vybírá za vysoké ceny energií nemalé daně, tak by je měl pustit opět do cen energií, respektive do podpory na jejich tlumení.

Ať už to se týká daně z neočekávaných zisků windfall tax, mimořádné dividendy od společnosti ČEZ, nebo zisků z emisních povolenek. Stát má nástroje, jak s těmi prostředky zacházet. A ty peníze nejsou jeho, nýbrž občanů a firem, které zaplatili na vysokých fakturách, když stát včas nezastropoval ceny u výrobců energií, čímž je nechal vydělat neuvěřitelné peníze.

Samozřejmě, variantou je použít peníze z jiných zdrojů, třeba z obrany, kde desítky miliard korun navíc z roku na rok nemají šanci efektivně utratit.

Co tedy firmy čeká?

Pokud jim vláda neuleví, tak v lepším případě to, že budou mít vyšší náklady za energie. A promítne se to tak, že třeba neporostou mzdy, nebudou investovat ani inovovat. V horším případě to může ty firmy existenčně ohrozit. A jednoznačně přenesou zvýšené náklady do cen pro zákazníky. Je to zcela proinflační, protože energie jsou klíčovým faktorem inflace.