Článek
„Téměř polovina rodičů říká, že dělají, co je možné. Častěji to konstatují ti z nízkopříjmových domácností,“ sdělil Kryštof Rybáček z agentury Behavio.
Vycházel z průzkumu, který agentura provedla pro poradenskou a investiční společnost Broker Consulting.
Podle jeho výsledků považuje největší skupina rodičů, 36 procent, za dostatečný finanční start do života částku do 200 tisíc korun. Překvapivě ji jako dostačující uvádí i 28 procent rodičů s vyššími příjmy. Takřka čtvrtina rodičů pak plánuje předat potomkům do půl milionu.
Zmíněných dvě stě tisíc korun není na vstup do života příliš. „Částka představuje spíše menší finanční polštář než skutečný start do života. Jen akontace na první bydlení se v řadě měst pohybuje v řádu statisíců až milionu korun,“ upozornil hlavní analytik Broker Consulting Martin Novák.
Podle Jany Brodani z Asociace pro kapitálový trh je navíc nutné počítat s tím, že peníze časem ztrácejí na hodnotě. „Dvě stě tisíc může být za dvacet pět let hodnotou na úrovni současných třiceti tisíc,“ upozornila.
Pětina rodičů přesto míní, že dítěti do života není nutné dávat žádné peníze. Tento názor častěji uvádějí starší rodiče. Zatímco mezi rodiči ve věku 25 až 39 let se to domnívá třináct procent respondentů, ve věku 50 až 65 let více než čtvrtina.
Nejprve peníze, potom bydlení
Odborníci doporučují neukládat peníze na běžné účty, ale využívat spíše jiné spořicí produkty, kde se mohou více zhodnotit. Například do podílových fondů.
„I s relativně malými částkami lze za pár desetiletí dítěti naspořit poměrně zajímavý objem, byť asi ne tak velký, aby mu zlomově změnil život. Přesto se v domácnostech s napjatým rozpočtem může jednat o racionální volbu,“ konstatoval Vít Hradil ze společnosti Investika.
Na jméno dítěte je vedena přibližně polovina peněz, které domácnosti potomkům spoří. Ve více než polovině ostatních případů zůstávají tyto prostředky psané na rodiče nebo jsou rozděleny na více způsobů. Prostředky, které mají rodiče připravené pro děti, tak často zůstávají součástí rodinných financí.
„Pokud rodina dlouhodobě vytváří úspory s cílem pomoci dítěti, je rozumné, aby nad nimi měla kontrolu až do okamžiku, kdy je dítě připravené s nimi zodpovědně nakládat. Načasování jejich předání může být stejně zásadní jako samotná výše naspořené částky,“ dodal Novák.
Sedm z deseti rodičů ve věku 25 až 39 let chce předat dětem spoření, které pro ně založili, do 25 let jejich života.
U nemovitostí je situace výrazně odlišná. Téměř polovina rodičů plánuje předat byt nebo dům až po čtyřicátém pátém roce života potomka. Nemovitosti také v mnoha rodinách zůstávají spíše součástí dědictví než pomocí při startu do dospělého života.
„Předání nemovitosti v Česku evidentně nepředstavuje běžnou formu výpomoci dětem, což je ostatně vcelku logické. Nemovitost je vázána na konkrétní fyzickou lokalitu a šance, že se potomek bude chtít usadit v místě, které si vybrali rodiče, je relativně nízká,“ doplnil Hradil.
