Článek
„Máme ji hlášenou z okolí náměstí Míru a Klatovské třídy,“ řekl Novinkám Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů. „Volala nám kvůli ní paní, která viděla, jak kočkám sežrala krmení a pak zalezla do kočičího domečku. Jenže když jsem tam přijel, byla výrazně rychlejší - než jsem k domečku došel, utekla. Pokusíme se někde v této lokalitě umístit odchytovou past,“ podotkl Makoň a dodal: „Už jsem varoval kolegy od městské policie, že až jim někdo zavolá, že má lišku ve sklepě, na chodbě nebo třeba v obýváku, aby tam určitě vyjeli. Bude to ona. Čekám, že se něco takového stane v nejbližších dnech.“
Nakažená liška podle záchranáře už prakticky nemá šanci nic ulovit. „Tak se takhle přiživuje. Nemocní jedinci ztrácejí plachost a poznají se snadno - jsou hubení, olysalí, někdy budí zdání, že nemají ocas,“ podotkl Makoň.
Pozor na psy
Krajská veterinární správa o této konkrétní lišce zatím informace nemá. Richard Bílý ze zmíněné instituce nicméně upozornil: „Prašivina lišek, respektive sarkoptový svrab, je onemocnění přenosné na psy, vlky, kočky i člověka. Vzhledem k vysoké nakažlivosti tohoto onemocnění je tedy nutné zamezit kontaktu psů s uhynulou či ulovenou liškou, která trpěla svrabem.“
Nemocná liška u kočičího domečku v Plzni na Borech
Lidé se pak mohou nejčastěji nakazit právě od svého infikovaného psa. „Po čtyřech týdnech od přerušení kontaktů ale u člověka tato nemoc zpravidla vymizí,“ poznamenal Bílý a doporučil: „V případě, že by někdo chtěl odchycené, odlovené nebo nalezené uhynulé zvíře zaslat na vyšetření, je na místě obezřetnost - zacházet s ním jedině v rukavicích a uložit je v nepropustném, nejlépe plastovém pytli.“
Průvodním znakem toho onemocnění je vysoká svědivost. „Zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. U nemocných lišek se snižuje jejich plachost, některé dokonce oslepnou a ohluchnou, dochází ke ztrátě tělesné kondice, hubnutí a úhynu. Zpravidla nepřežijí zimu,“ vysvětlil Bílý.
Metla matky přírody
Je možné, že nakažených lišek v Plzni přibude. „Jsou k prašivině velmi vnímavé,“ konstatoval Bílý. Podle Makoně je přitom „městská“ populace těchto šelem velmi vysoká. „Dá se zřejmě mluvit o desítkách kusů,“ odhadl. „Žijí třeba na sídlištích Bolevec, Lochotín, Skvrňany. Mají ve městě mnoho potravních zdrojů - komposty, odpadkové koše, popelnice, holuby či potkany. Lišek je tady spoustu, ale když jsou zdravé, lidé o nich nevědí, protože se pohybují večer. Možná je registrují tak akorát taxikáři. Já jsem jednu potkával pravidelně na Doubravce,“ poznamenal Makoň.
Veterinární správa žádnými odhady o počtu lišek v Plzni nedisponuje a výskyt svrabu u zvířat statisticky nesleduje. „Počty nakažených lišek v jednotlivých letech víceméně kolísají. Nicméně stavy lišek už řadu let neredukuje vzteklina, ale právě prašivina,“ uzavřel Richard Bílý.
