Děti u Plzně zachraňovaly srnče z podzemního potrubí. V akci bylo i auto na vysílačku

Uvězněný srneček o sobě dával vědět hlasitým pískáním a naštěstí jej zaslechla skupina dětí. Ty zalarmovaly dospělé, do boje o život čtyřnohého vězně se postupně zapojili strážníci, zvířecí záchranáři i místní dobrovolní hasiči.

„Odrostlé srnče se ozývalo zpod mříže obdélníkové šachy napojené na melioraci,“ sdělil Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů. Do podzemí se zřítilo o padesát metrů dál nezabezpečenou šachtou ústící v tamním poli. „Proplazilo se padesát metrů dlouhým potrubím o průměru zhruba třicet centimetrů. Neuvěřitelný výkon zvířete bojujícího o život ale zhatila těžká železná mříž, která ho posléze otočila a donutila vydat se po kolenou úzkou betonovou trubkou zase zpět. Jenže to už nedokázalo,“ vysvětlil Makoň.

To již děti zalarmovaly rodiče a rozjely vlastní záchranou misi. „Poslaly do šachty za srnčetem auto na dálkové ovládání zajištěné dlouhým provázkem. Jejich snaha dostat zvíře z podzemního labyrintu byla neuvěřitelná,“ podotkl Makoň.

„Zvíře bylo hluboko v potrubí, a tak ho ven nedostali,“ konstatoval Makoň. „Jak na místo přicházeli další a další dospělí, nabyla záchranná akce neuvěřitelných rozměrů. Každý se snažil pomoci, všechny nás spojovala snaha mládě z podzemí vysvobodit,“ dodal záchranář.

Kritickou situaci rozsekli přivolaní hasiči. Rychle se zrodil společný plán - vytlačit zvíře z potrubí malými dávkami tlakové vody. „Metr po metru jsme posouvali srnče k zajištěné skruži v poli. Napětí se dalo krájet a čekání u roury ústící do šachty trvalo neskutečně dlouho,“ uvedl Makoň.

Do meliorace postupně nateklo osm tisíc litrů vody, jedna cisterna už byla prázdná, v druhé zbývaly poslední tři kubíky. „Pošlete tam tedy dva a uvidíme. Buď to srnče z roury vytlačí, anebo se utopí, stát se může cokoliv, ale vše už trvá strašně dlouho a zvíře musí být vyčerpané,“ popsal dramatické finále Makoň.

„Klaplo to, dva kubíky místo jednoho zafungovaly a tlak vody donutil zvíře se posunout tak, že mu z roury koukala půlka těla ven. Pošlete tam ještě ten poslední kubík, ať vyleze celé. Tak se také stalo a za chvilku byl srneček mimo nebezpečí,“ uzavřel Karel Makoň. A přidal poděkování: „Po dlouhé době jsem měl dobrý pocit z toho, jak perfektně zafungovala lidská komunita.“