Ostrava si připomíná patnáct let od smrti spisovatele Balabána. Pojmenovala po něm i lávku

Slavnostní křest lávky proběhl začátkem června. „Výslednou podobu označení lávky připravilo město ve spolupráci s pracovní skupinou, jejímž členem byl např. Balabánův blízký přítel, ostravský básník Petr Hruška, který se podílel i na podobě textu, jenž lávku nově zdobí,“ uvedla ostravská mluvčí Gabriela Pokorná.

Na lávce tak lidé najdou tento text: „Tato lávka nese jméno po spisovateli Janu Balabánovi (1961–2010), který v Ostravě žil svůj život a ve svých knihách nepřestával hledat lávky vedoucí uvěřitelně z bezmoci k naději.“

„Text byl aplikován přímo na madla lávky pomocí jednoduché typografie a barvy, a to záměrně střídmě, bez výrazných výtvarných efektů, které by odváděly pozornost. Síla sdělení spočívá právě v jeho neokázalosti. Nápis tak neruší okolní architekturu, ale nenápadně vtahuje kolemjdoucího do prostoru ticha a myšlenky,“ upřesnila ostravská mluvčí a doplnila, že autorem provedení je známý ostravský streetartista Nikola Vavrous.

Na lávce se nacházejí také odkazy na dvě Balabánova zásadní díla: knihy Jsme tady a Možná že odcházíme. Jejich názvy město zvolilo záměrně. Podle radnice představují dva břehy, dvě polohy lidské existence, které spojuje právě lávka – nejen ta fyzická, ale i ta vnitřní, která se v Balabánově díle znovu a znovu otevírá.

„Chtěli jsme, aby ten, kdo po lávce přechází, měl možnost se na chvíli zastavit. Uvědomit si nejen osobnost Jana Balabána, ale také sílu slova, které dokáže spojovat světy, přemostit samotu a vést k pochopení,“ vysvětlila náměstkyně ostravského primátora pro kulturu Lucie Vilámová Baránková (ANO).

Podnět k pojmenování lávky vzešel již dříve od dvou ostravských patriotů: podnikatele a mecenáše Jana Světlíka a architekta Josefa Pleskota, který je zároveň autorem architektonického návrhu samotné lávky.

Křest lávky však nebyl jedinou ostravskou připomínkou osobnosti Jana Balabána. Na začátku června probíhal projekt Balabán?! Balabán!, který připravilo společně s partnery Jazykové gymnázium Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě. Cílem dvoudenního setkání bylo přiblížit Balabánovu literární tvorbu širší i odborné veřejnosti, s důrazem na pedagogy a mladé čtenáře.

Další připomínkou Balabána je výstava v ostravském Gongu v Dolní oblasti, která zde potrvá až do 19. července a ukazuje Balabánovo dílo i dobu, kdy pracoval v hutních Vítkovicích jako překladatel. Výstava zachycuje také vzpomínky Balabánových kolegů. Kromě toho, že lidé mohou listovat Balabánovými knihami, mohou si rovněž prohlédnout vzpomínkový sborník Honzo, ahoj!, který byl vydán v roce 2011 k jeho nedožitým padesátinám.

Rodina spisovatele zapůjčila na výstavu cenné osobní artefakty jako vysokoškolský index, deníky, poznámky, fotografie a také originál Ceny Magnesia Litera za román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku 2010. Balabán se však ocenění ani vydání knihy nedožil, protože zemřel dva měsíce před tím, než se román dostal do knihkupectví. Cenu převzala jeho manželka Petra Sasínová.