Nadšenci z aktivních záloh zrenovovali na Liberecku bunkr z roku 1938. Má být součástí vzdělávání k obraně státu

Bezmála čtrnáct set kilogramů betonu, třiasedmdesát metrů čtverečních prken nebo čtyři sta kilo těžké izolace. To vše spotřeboval od letošního jara spolek dobrovolníků, kteří se rozhodli opravit zanedbaný a opuštěný řopík v lese nad obcí Zdislava na Liberecku.

Bunkr z roku 1938, připravený tehdy na obranu hranic, byl až do letoška v majetku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Stál ale v katastru obce Zdislava i v jejím obecním lese a obec dlouho usilovala o jeho získání.

„I když jsme tehdy ještě nevěděli, co bychom s ním mohli podnikat, tak už v roce 2017 jsem podal žádost o jeho převod do majetku obce. Celý proces ale nakonec trval devět let a až letos na jaře se nám ho podařilo získat,“ řekl Novinkám Zbyněk Fetr (nez., zvolený na kandidátce Pro Zdislavu), starosta obce Zdislava.

Sám starosta je členem aktivních záloh a byl u zrodu spolku, který „záložáci“ založili a který si vzal rekonstrukci řopíku Zdislava na starost. „Vrátili jsme ho do původního stavu, který měl být v roce 1938,“ vysvětlil Fetr.

Cílem spolku, tvořeného hlavně lidmi, které baví historie, není podle starosty mít opravený kus betonu v lese, ale uvnitř i okolo něj chce ukazovat, jak se Československo chystalo bránit své hranice.

„Řopík bude zařazen do projektu POKOS, Příprava občanů k obraně státu, a měli by tam být exkurze pro školy a ve spolupráci s Krajským vojenským velitelstvím v Liberci tam chceme dělat Vojenské dny, bude se tam připomínat předválečná historie,“ nastínil Fetr.

Řopík u Zdislavy s označením S2/243/A-120Z byl součástí takzvané Liběchovské příčky, jež měla zastavit vojska, která by se probila přes hlavní linii obrany a postupovala směrem na Prahu. S2 znamená označení stavebního úseku S2-Svébořice, číslovka 243 ukazuje na to, že byl ve druhém sledu a 43 je pořadové číslo objektu. Písmeno Z znamená, že byl vybudován v zesílené odolnosti. Čelní stěna je 120 centimetrů silná. V řopíku mělo sloužit sedm mužů, při mobilizaci byl osazen lehkými kulomety vzor 26.

Bunkr byl vybetonován 9. srpna 1938, tedy zhruba sedm týdnů před podpisem Mnichovské dohody, kvůli níž muselo Československo postoupit pohraničí Německu.

Bunkr je sice opravený, práce spolku záložáků tím ale nekončí. Z řopíku má být malé muzeum, takže spolek chce vylepšit vnitřní expozici a doplnit vybavení. Chce pořídit historické uniformy, vybudovat naučnou stezku po opevněních, chce připravit ukázky protitankových a protipěchotních překážek a zbudovat zákopy. S Technickou univerzitou v Liberci chce spolupracovat na výzkumu historie úseku a jeho stavitelů.

Na první otevření bunkru se přišly podívat desítky lidí. Řopíku požehnal kněz Radek Jurnečka, který je v současné době v rámci biskupství litoměřického takzvaným delegátem ad omnia - je zmocněn jednat jménem biskupa. Pravomoc získal poté, co se poslední litoměřický biskup Stanislav Přibyl ujal funkce pražského arcibiskupa, a náleží mu na dobu, než bude jmenován do Litoměřic nový biskup. Na otevření bunkru se přijel podívat i hejtman a nový senátor Martin Půta nebo poslanec Jan Berki (oba Starostové pro Liberecký kraj).