Článek
Ještě v roce 2018 byla památka v tak žalostném stavu, že šance na její záchranu byla jen mizivá. Českolipská radnice ale historický objekt vykoupila od původního majitele (Sdružení sportovních svazů ČR) a přes základní resuscitaci památky dospěla až k její kompletní rekonstrukci za 273 milionů korun.
Proměna mohutného nárožního domu s číslem popisným 100 už rok a půl probíhá. Po rekonstrukci se sem má přestěhovat dům dětí. Stavba se teď posunula do fáze přípravy interiérů. „Z ruiny už se stává dům, kde už si umíme představit, jak to bude po dokončení vypadat. Vše už se krásně rýsuje,“ potvrdila starostka České Lípy Jitka Volfová (ANO).
Díky postupu prací už radnice na jaro naplánovala Den otevřených dveří. Veřejnost do Domu Kouniců pozve 29. dubna. Veřejnost se sem podívá poprvé od požáru v roce 2015. „Podrobnosti o tom, jak bude den otevřených dveří probíhat, včas zveřejníme, ale už nyní všechny srdečně zvu,“ uvedla starostka.
Podle stavbařů nastává na rekonstrukci památky nyní klíčová chvíle pro investora, tedy město Česká Lípa. „Připravujeme pro něj vzorovou místnost s cementovou dlažbou a zároveň společně vybíráme dveře, vrata a další interiérové prvky. Co se týče exteriérů, nezbývá nám, než se těšit na jaro, kdy budeme moct pokračovat s úpravou dvorů, gastrodomku a venkovními omítkami,“ řekl Aleš Kunca, vedoucí projektu z firmy Metrostav CZ.
Historická hodnota objektu by měla zůstat zachovaná. Jde především o tvar střechy či komínů, výšku hřebenů, podobu historické fasády a o repliky chybějících výplní otvorů, vytvořené na základě dochovaných historických vzorů nebo fotodokumentace.
Práce na rekonstrukci Domu Kouniců se přesunuly do interiérů. V dubnu se sem podívá i veřejnost.
Dům nechala v 18. století postavit českolipská vrchnost, hrabata Kounicové. Vznikl pro úředníky panství, jimž už pro jejich práci nevyhovoval Vodní hrad Lipý. Symbolem domu byl znak hraběcího rodu Kouniců, který zdobil fasádu památky a přežil i požár v roce 2015.
Budova v minulosti sloužila také jako solnice, nemocnice i celnice. Ve své knize Českou Lípou krok za krokem to popsal historik Ladislav Smejkal. V roce 1924 zakoupil dům stát a zřídil tu české státní reálné reformované gymnázium. Před rokem 1989 sloužil Dům Kouniců jako sídlo Svazarmu a jeho nástupnické organizaci, Sdružení sportovních svazů ČR, patřil až do roku 2018.
Sdružení ale v době požáru nemělo v budově žádné své kanceláře ani zaměstnance a objekt pouze pronajímalo dalším subjektům. Sídlo tu měla například autoškola.
Kounicové a Českolipsko: 200 let vlády a spočinutí v tajemné hrobce
Po dobu dvou století, až do zrušení roboty v roce 1848, ovládala severočeská větev rodu Kouniců velkou část dnešního Českolipska. Byli tu poslední vrchností.
Zdejší příběh rodu se začal psát vlastně už za Albrechta z Valdštejna. Slavný vévoda totiž po bitvě na Bílé hoře koupil panství Nový zámek (dnešní Zahrádky u České Lípy) jako konfiskát. Zahrádecký zámek nechal upravit do barokní podoby a vybudovat u něj park. Jenže pak vévodu v roce 1634 zavraždili v Chebu a zámek připadl jeho manželce a po ní jeho jediné dceři a dědičce Marii Alžbětě. A ta se v roce 1645 provdala za hraběte Rudolfa ze šlechtického rodu Kouniců.
Ačkoli panství na Českolipsku tvořilo jen zlomek bývalého majetku frýdlantského vévody, šlo o poměrně rozsáhlý pozemkový celek v severních Čechách, k němuž kromě města Česká Lípa patřila další dvě městečka a 32 vesnic.
Kounicové provedli na zámku v Zahrádkách i v okolí řadu důležitých úprav. Například nedaleký tok Robečského potoka přes údolí Peklo upravili pro plavbu zámeckých hostí. Na zámek ke Kounicům pak jezdili známí Češi – Josef Dobrovský, František Palacký, Pavel Josef Šafařík i Božena Němcová.
V roce 1897 Kounicové po meči vymřeli a zahrádecký zámek poté získal krátce rod Lichtenštejnů, kterým byl roku 1945 vyvlastněn.
Rod Kouniců připomínají na Českolipsku zejména dvě památky: Dům Kouniců v České Lípě a běžně nepřístupná rodová hrobka v kostele sv. Barbory u Zahrádek. Jsou v ní uloženy rakve s ostatky členů severočeské větve Kouniců, tedy majitelů České Lípy a okolí. Posledním, kdo byl v zahrádecké hrobce pohřben, byla za války v roce 1943 Helen Dallaová, která jako jediná z pohřbených nebyla urozená, šlo o dlouholetou služebnou.
