Článek
Orlické hory patřily k tradičním sklářským oblastem. Více než pětisetletá tradice ale zanikla na počátku minulého století, když roku 1910 vyhasla huť Karolína v Deštném - Zákoutí. Současná akce místního muzea na tuto tradici navazuje a experimentálně zjišťuje, jakými postupy naši předci sklo vyráběli. U začátků byl i archeolog Bohumír Dragoun, současný ředitel deštenského Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel.
„Zakladatelem byl ale historik Václav Šplíchal. U prvních tří ročníků jsem se pohyboval, pak chvíli ne a teď už přes dvacet let jsem tu opět inventářem,“ připomněl s úsměvem Dragoun.
Původně šlo o interní experiment, který měl ověřit technologii, jakou naši předkové sklo vyráběli. „Zájem návštěvníků se ale stále zvyšoval. Před covidem jsme tu měli až 3,5 tisíce. Vloni přišly dva tisíce, letos věřím, že jich bude opět víc,“ pokračoval ředitel.
Lidé tu mohou sledovat celý proces sklářské výroby. Rozmanitost, kterou sklo nabízí, si prohlédnou ve stáncích, kde mohou zakoupit rozmanité výrobky. A jak tato skleněná krása vzniká, vidí přímo u repliky barokní sklářské pece.
„Jmenuje se Máří Magdalena podle zdejšího kostela. Není to ta původní z roku 1992. Už byla několikrát přestavována, měnil se například způsob otopu,“ upozornil Bohumír Dragoun. Letos se do pece začalo přikládat ve středu, aby v pátek mohli skláři poprvé fouknout do píšťal.
„Používáme z víc než 80 procent dubové dřevo, které předtím čtyři, pět let vysychalo. Pomohl nám i vítr, který krásně foukal do topeniště. Takže jsme měli teploty kolem dvanácti set padesáti, dvanácti set sedmdesáti stupňů,“ doplnil ředitel muzea.
O práci sklářů, o tom, jak namíchat sklářský kmen, které ingredience použít, abyste získali konkrétní zbarvení, a o mnohých zajímavostech pak návštěvníkům přímo u pece vyprávěl Libor Němec z Nového Boru, odkud také většina sklářů do Orlických hor dorazila.
Každý rok se snaží pořadatelé přijít s drobnými změnami. Co zůstává, je přátelská atmosféra, která akci od jejího založení provází. Památkou na letošní jubilejní ročník pak bude přes dva metry vysoká plastika, symbolizující spojení dřeva, ohně a skla. Na štípnutém, částečně ohněm opracovaném, jasanovém kmenu s litým kusem skla o hmotnosti asi 25 kilogramů.
Sklo i v muzeu
„Kdo letošní Tavbu nestihl, má šanci opět za rok, nebo může navštívit naše muzeum, kde jsou v části expozice vystaveny některé z výrobků z pece Máří Magdalena. Také tu běží videosmyčka z tavby skla dřevem,“ upozornil Bohumír Dragoun.
Kromě toho se zájemci dozvědí více o regionální historii této části hor, poznají, jak se tu lidem žilo, zejména v období druhé půle 19. a první půle 20. století. Část expozice je věnovaná také sportu, protože ten k životu na horách také patří.
„Jedním z přírůstků sbírek je nově skleněná nádoba, zdobená barokním malířem skla Ignácem Preisslerem, malovaná schwarzlotem. To je historická sklářská technika, využívající matně černou nebo tmavě šedou barvu. Je to pro nás takový malý poklad,“ dodal Bohumír Dragoun.
