Článek
„Miminko chceme, ale nechceme se dostat do situace, kdy nebudeme vědět, z čeho zaplatíme byt. Za poslední čtyři roky se nám už dvakrát zvedl nájem a poplatky za energie stouply skoro dvojnásobně,“ popsala dvaatřicetiletá Michaela Junková z Prahy. S partnerem chtěli dítě už před dvěma lety, plán ale odsunuli kvůli bydlení.
Ještě v roce 2021 připadalo v Česku na jednu ženu 1,83 dítěte, což tehdy patřilo k nejvyšším hodnotám v Evropě. Loni už to bylo o třetinu méně, jen 1,28 dítěte. Počet narozených se propadl také o třetinu, na 77,6 tisíce – nejméně v historii.
Co za prudkým poklesem stojí, zkoumala Zpráva o rodině 2026 od Výzkumného institutu práce a sociálních věcí. Vychází z průzkumu mezi více než dvěma tisíci bezdětnými lidmi a téměř 23 tisíci příjemci rodičovského příspěvku.
„Pozitivní je, že lidé v Česku o děti zájem neztratili a stále je chtějí,“ uvedl ke zprávě ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO). Téměř dvě třetiny bezdětných ve věku od 25 do 44 let je mít chtějí, přibližně pětina je nechce a ostatní si nejsou jisti.
Mezi přáním a skutečností je ale mezera. „Pouze třetina žen, které určitě plánovaly dítě v následujících třech letech, svůj plán naplnila,“ píše ve zprávě výzkumnice Eva Waldaufová. Téměř polovina jej odložila a zhruba pětina se ho vzdala. Nejlépe vyšel plán ženám, které už jedno dítě měly a chtěly druhé.
Velkou roli hraje partnerské zázemí. Plány na dítě uskutečnilo 44 procent vdaných žen a 33 procent žen, které žily s partnerem bez sňatku. Mezi ženami bez partnera jen 14 procent. „Forma svazku nehraje takovou roli jako samotné sdílení domácnosti,“ uvedla Waldaufová.
Důležitou podmínkou jsou i příjmy. Ženy z domácností, které s příjmy vycházely obtížně, se plánovaného dítěte vzdaly ve 30 procentech případů, mezi ženami bez finančních potíží to bylo 17 procent. Častou překážkou bylo i drahé bydlení a nejistota v práci.
Výzkumníci zkoušeli zjistit, co by mohlo rozhodování o dítěti usnadnit. Zajímali se o výši rodičovského příspěvku, dostupnost mateřských školek a další péče o malé děti či možnost částečných úvazků. „Nejsilněji se prosadily služby péče o předškolní děti a možnost částečných úvazků,“ konstatuje zpráva. Příspěvek měl slabší vliv.
„Více než zvýšení příspěvku by mi pomohlo mít kam dát dítě a moci pracovat třeba tři dny v týdnu,“ shrnula Markéta Syrná z Prahy. Dítě už má a pracovat by chtěla, podle svých slov ale nemůže, protože jí zaměstnavatel nenabízí kratší úvazek.
Nejhůře dopadla finančně nejštědřejší, ale nejkratší varianta podpory: 90 procent předchozího příjmu pouze do prvních narozenin dítěte. Lépe lidé hodnotili delší podporu, hlavně pokud ji doprovázela dostupná péče a možnost postupného návratu do práce.
