Špičková dostihová stáj má na Vysočině bazén i novou dráhu, chybí jen Taxis

„Tohle je Godfrey, předloňský vítěz Velké pardubické, který letos doběhl druhý za irským koněm Final Orders. Myslím si, že podal velice dobrý výkon, jsme rádi, že se nám po dostihu vrátil v pořádku,“ poplácal desetiletého valacha po hřbetě trenér Dalibor Török.

Godfrey i jeho o rok mladší poloviční bratr High In the Sky jsou ve svých boxech možná až nezvykle klidní. „Není se co divit, mají za sebou sedmikilometrový závod,“ poukazuje trenér na náročnost slavného dostihu.

Také High In The Sky patřil mezi adepty na bednu. Loni prohrál jen s dalším špičkovým Irem Stumptownem a vynikající výkonnost prokazoval i letos. Nakonec doběhl s odstupem šestý, brzy se ukázalo, proč. „Není to nic vážného, ale je mírně zraněný, což mělo bohužel vliv na jeho výkonnost,“ líčí Dalibor Török.

Matkou obou vytrvalců je francouzská klisna Partoutatou. Každý je jiný. „Godfrey je takový vysoký atlet, High In The Sky takový zavalitý buclík,“ srovnává.

Jestli někoho napadá otázka, zda mají ve Zhoři nějaké další adepty pro Velkou, odpověď stojí hned v protějším boxu. „To je jejich sestra Ironika,“ usmívá se Török. I ona se měla o víkendu představit v Pardubicích, konkrétně v rámcovém dostihu Cena Labe, jenže dostala zánět do kopyta a musí se léčit.

„Je tu spousta dobrých mladých koní, kteří jsou na řadě. Až tihle sourozenci skončí, dá se říct, že máme jejich talentované nástupce,“ nepochybuje Török.

Ve Zhoři mají celkem třicet závodních koní, taková je i kapacita moderních stájí. Ve stejném areálu trénovala i legendární klisna Orphee des Blins, která má před hlavní budovou sochu. Aby taky ne, Velkou vyhrála s Janem Faltejskem v sedle dokonce třikrát po sobě v letech 2012–14.

„Tím, že pan majitel je chovatel, tak nám každý rok dodá šest až deset mladých koní,“ říká trenér. Většinou s vlastními odchovanci začínají na rovinách, přes klasické dostihy se s těmi nejlepšími dopracují až do Velké pardubické.

O všechny pečuje osm pracovních jezdců a ošetřovatelů plus další personál. I oni jsou podepsaní pod úspěchy. „Jsou to špičkoví žokejové, naše jednička je Petr Foret,“ ukazuje Török na jezdce, který zrovna provětrává koně na nové dráze, která vznikla na vnitřním obvodu travnaté dráhy.

„Před rokem jsme ji dokončili, je to takzvaná all weather dráha, umožňuje celoroční trénink. Skládá se z křemičitého písku a textilních vláken, je rovná, pružná a na koně tady nečekají žádné nástrahy, můžeme tady trénovat v maximální rychlosti a zátěži,“ libuje si Török.

Uprostřed hipodromu si majitel už před lety vybudoval golfové hřiště. Ale v rozhlehlém areálu mají i travnatou dráhu dlouhou 2 000 metrů, ta vede až do kopečka k hlavní silnici mezi Jihlavou a Žďárem nad Sázavou.

„Tamhle jsou vidět i připravené překážky a školky pro začínající skokové koně. Trénujeme na proutěných překážkách, mají tu i Irskou lavici a další překážky, které si mohou koně v tréninku vyzkoušet. Chybí jen Taxis,“ popisuje trenér.

Právě obávaný Taxisův příkop, překážka číslo 4, která se skáče pouze jednou za rok při Velké pardubické, jeho svěřencům dělá opakovaně problémy. Letos ale oba žokejové hraniční dopad ustáli.

Samozřejmostí je ve Zhoři i krytá hala nebo kolotoč, na němž se v pondělí protáhli i oba účastníci nedělního dostihu, jinak odpočívali. „V úterý už si půjdou i pomalinku zacválat a rozhýbat se, aby ze svalů dostali ty kyseliny,“ vysvětluje trenér. O koně je tady postaráno jako o elitní sportovce, strava se liší před dostihy a po nich.

Někoho možná zaskočí, že koně využívají i bazén, to ale není ve Zhoři žádná novinka. „Ten už je tu dvacet let a využívali ho i moji předchůdci. Má délku 25 metrů a ti největší vytrvalci uplavou pět až šest délek,“ prozrazuje trenér.

Druhé takové zázemí, jaké mají koně ve Zhoři, v Česku nejspíš nenajdete. „Je to srovnatelné s těmi nejvyspělejšími dostihovými zeměmi a nejlepšími stájemi,“ má jasno trenér.

I proto se jeho svěřenci stačí špičkovým koním z kolébky dostihového sportu. Dalibor Török doufá, že příští rok už Iry zase porazí.