Článek
„Vlastně se ani nedivím, že lidé nevěří, že je možné bruslit, protože teploty jsou přes den vysoké,“ přitakává Štěpán Dvořák. Šedesát kilometrů najezdil poslední únorový den v zatopeném lomu Horní Cerekev na Pelhřimovsku, dalších 55 km přidal v úterý na rybníku Zvůle v České Kanadě, kde našel 15 centimetrů silný led.
Těm, kteří bez větší znalosti komentují jeho fotky a videa na sociálních sítích, vysvětluje, jak to s ledem je. „Pro zkušeného nordického bruslaře je bezpečná tloušťka ledu pět centimetrů. Když je kvalitní a dobře zmrzlý, má nosnost 250 kilogramů na metr čtvereční,“ tvrdí.
Led po oblevě však už takovou pevnost nemá, ale tloušťka sedm centimetrů je podle čtyřicetiletého vytrvalce, který v minulosti zaujal i extrémními běžeckými výkony, stále dostačující i pro skupinku lidí.
„Upozorňuji, že tím myslím zkušené bruslaře, kteří mají vybavení pro sebezáchranu, ledu rozumí a rozpoznají varovné signály,“ zdůrazňuje Dvořák, který dříve pracoval jako voják a hasič a nyní dělá jako měřící technik pro poskytovatele internetu.
Bruslaři používají vyprošťovací bodce, jednoduše řečeno dvě madla s ostrými hroty, zavěšená kolem krku v bezpečnostním obalu. „Když se stane, že se bruslař propadne do vody, na hladký led se dostane právě pomocí bodců,“ zmiňuje Dvořák.
Na led obvykle nastupuje na zastíněných místech nebo třeba i s pomocí žebříku a nejprve plochu při první jízdě opatrně prozkoumává pomocí tyče. „Je to taková moje prodloužená ruka, kterou do ledu píchnu nebo bouchnu. Podle zvuku poznám, jaký led je. Čím vyšší tón, tím je led tenčí. Pokud ho prorazím skrz, je to varovný signál, že led je na hranici nosnosti,“ líčí.
Svá úskalí má jízda ve skupince, protože podle Dvořáka většinou lidé třeba povídáním ztrácejí ostražitost oproti sólové jízdě. Na druhou stranu si mohou navzájem pomoci. Právě nepřítomnost dalších bruslařů stála život 45letého muže, který se propadl do ledu na začátku ledna na Vranově a sám se nedokázal dostat z vody.
Varování záchranných složek kvůli zamrzlým plochám jsou podle sportovce z Třebíče na místě, přesto si myslí, že jsou často přehnaná nebo neúplná, a lidé, kteří o nordickém bruslení nic nevědí, jsou pak kvůli nepatřičně vyvolanému strachu na bruslaře v diskuzích často agresivní.
Loni Štěpán Dvořák při dvaceti výletech najezdil celkem 1 636 km, největším výkonem bylo 222 kilometrů na Vranovské přehradě. Do vody se za celou sezonu propadl jen třikrát. „Letos jsem se probořil zatím jen jednou, ale ve vodě jsem přesto neskončil,“ zmiňuje.
Speciální brusle versus kanady
Končící sezonu považuje za slabší kvůli sněhu, který bruslení komplikoval. Její prodloužení na přelomu února a března umožnily jasné a mrazivé noci. „Ráno je led jako nový a tvrdý, žádná ledová tříšť. Ale musíte vyrazit nejlépe za svítání a v deset skončit,“ vysvětluje.
Dlouhé nože mu učarovaly, když před časem běhal kolem své oblíbené Vranovské přehrady a viděl na ledě bruslaře. Když to pak vyzkoušel, měl o hlavní sportovní náplni na zimu jasno. Místo klasických kanad si ale brzy pořídil nordické brusle. Ty se skládají z dlouhého nože a boty na běžky, jsou pohodlnější, rychlejší, mají delší setrvačnost a lépe se s nimi překonávají nerovnosti.
