Článek
Je mu třiadvacet let, bydlí v Břeclavi, studuje práva a na poloviční úvazek pracuje pro nadnárodní společnost. „Dobré odpoledne, omlouvám se, že vás ruším. Kandiduji tady do Poslanecké sněmovny, tak se snažím obcházet domy a potkat co nejvíc voličů,“ říká směrem ke dveřím, ve kterých stojí starší muž.
„Tak si kandiduj, takových blbců, co tam je,“ oboří se na něj muž. Jan poděkuje a jde dál. Po chvilce v nedaleké vilce nachází podporu. „Ano, Piráti jsou u nás oblíbení, budeme vás volit,“ říkají asi šedesátiletí manželé.
Jan Marek je čtyřkou na jihomoravské kandidátce Pirátů do Poslanecké sněmovny.
„V některých okrscích je to hodně náročné,“ říká. „Třeba v jedné okrajové části Břeclavi nekřičeli, ale byli naštvaní na všechny a na všechno. A to pak je těžké. Tam jsem i ztrácel motivaci,“ přiznává slabší chvilku. „Spousta lidí taky vůbec neví, že jsou za 2 týdny volby. Nikdy jsem nevěřil, když politologové říkali, že se čtyřicet procent lidí rozhoduje až ve volebním týdnu, ale teď jsem si to potvrdil. Opravdu to tak je.“
Těžko říct, jakou šanci ze čtvrtého místa na kandidátce má. Jan Marek se ale rozhodl, že to nenechá na náhodě a pro úspěch ve svém regionu udělá všechno. Proto se pustil do kontaktní kampaně door to door, ode dveří ke dveřím.
Tam, kde nezastihne nikoho, nechává na klice leták s informacemi o sobě a svých plánech.
Zvládne zhruba osmdesát domácností za den, na každou domácnost má maximálně 4 minuty. „Někdo neotevře, někdo si naopak chce povídat. Bytovky jdou nejrychleji, to zvládnu i sto dveří za den. Záleží na tom, jak moc si lidé chtějí povídat,“ říká Marek. „Myslím, že je to tak správně, voliči by měli poznat svého kandidáta. A ze zahraničních zkušeností vím, že se tímto způsobem v lokalitách, které navštívím zvyšuje volební účast o pět až šest procent,“ říká Marek.
Na tento typ kampaně se připravoval. Dělal si rešerše z manuálů amerických demokratických kandidátů a taky se inspiroval britskými labouristy. „Už 300 let tak dělají kampaně a došli k tomu, že tato forma je nejefektivnější. Nejsem přece chytřejší než oni, tak proč bych vymýšlel kolo, když už ho někdo vymyslel,“ říká Jan a pokračuje ulicí směrem k centru.
Když nikdo neotvírá, zahákne na kliku visačku, minileták se stručnou informací o něm a o tom, jaké jsou jeho priority - moderní antimonopolní zákony, přesčasy bez daně. „Školství pro měnící se svět a taky bydlení. To je asi to, co moji generaci bolí nejvíc,“ říká.
Jan Marek zvládl během tří týdnů navštívit přes dva tisíce domácností v Břeclavi.
Na své předvolební tour se řídí pravidlem zůstat mezi dveřmi. „Jednou mě zvali na kořalku, prý na silný výluh z marihuany, když jsem ten Pirát, a tak jsme si ho dal,“ směje se Jan. Nikdy ale nejde dovnitř. „To by se nemělo,“ říká mladý kandidát. Často musí vysvětlovat, že kandiduje do Poslanecké sněmovny a že tím pádem úplně nemá páky na to, aby bylo v Břeclavi víc parkovacích míst nebo zeleně.
V jedné domácnosti nabídli kandidátovi Pirátů výluh z marihuany.
„Aha, Piráti, tak to jste tady správně, jsme doma tři, jeden hlas bude určitě váš,“ směje se muž v trenýrkách. A poslední zvonek toho odpoledne se rozezvučí jemnou melodií. „Těch už jsem slyšel, mohl bych dělat obchodního zástupce a nabízet zvonky,“ směje se Jan Marek. Otevírá mu žena, Jan se představí a nabízí leták. Žena ho rozzlobeně pomačká a hodí na zem. „Je mi jasné, že mě všichni chválit nebudou, i to k tomu patří a je to fér dát jasně najevo svůj názor.“
Kontaktní kampaň je základní způsob, jak oslovit voliče. Začínalo se s ní ve volebních kampaních v 19. a 20. století, kdy členové politických stran obcházeli sousedy a známé a klepali na dveře.
Podle politologa Lubomíra Kopečka je to jeden z nejúčinnějších způsobů, jak voliče oslovit. „Je to chvályhodné úsilí, způsob, jak mohou voliči poznat svého kandidáta, což je nepochybně pozitivní. Problém je v tom, že to stojí neuvěřitelné množství energie a času,“ míní politolog. U sněmovních voleb je to problematické v tom, že kraj je velký a oslovit jen omezený okruh lidí, jako například v komunálních volbách, nestačí. „Má-li mít kontaktní kampaň smysl u sněmovních voleb, je nutné pokrýt celý region, což není v silách jednoho člověka,“ říká Kopeček.
