Článek
„Žiju tady osm let a cítím se na sídlišti bezpečně. Říkám si, že když už někdo uteče, nebude se zdržovat tady a zmizí jinam,“ říká v brzkém odpoledni majitelka půlroční fenky šeltie.
Drobného pejska venčí na jednom z palouků před areálem psychiatrické nemocnice. Vlevo ční vzhůru dlouhatánský, šestnáctipatrový panelák.
„Když tady někdy kvůli něčemu krouží helikoptéra, říkám si, jestli se něco neděje. Nevím ale, jestli městská část nějak oficiálně informuje obyvatele, když z psychiatrie uteče nebezpečný pacient. Já jsem se o posledním případu dozvěděla z Novinek,“ podotýká žena v elegantních brýlích. Jméno i tvář si chce nechat pro sebe.
„Víte, tady chodí na vycházky hodně pacientů, a bývají miloučcí. Venčím psy a mám malou holčičku, tak se občas s některými dávám do řeči. Poznáte je, oni tak vypadají, u některých je vidět na ruce i páska z nemocnice,“ dodává žena s tím, že s nimi má jen pozitivní zkušenosti.
Šestadvacetiletý pacient, který se nevrátil tento pátek, podle policie miloučký nebyl. Před umístěním do Bohnic zabil muže u Kyjského rybníka, napadl sekyrou ženu s dítětem, a zaútočil i na další lidi. Policie ho zajistila o den později na hlavním nádraží.
Malá informovanost veřejnosti může být jedním z důvodů poklidu na sídlišti v okolí psychiatrické nemocnice. Potvrzuje to nepřímo další oslovená žena v parku. „Ani o tom útěku nevím. Nejsem na počítači a nemám chytrý telefon, takže jestli o tom městská část něco posílala, tak jsem se o tom nedozvěděla,“ řekla seniorka v šedé bundě, která doprovázela malou vnučku.
V kavárničce s pekárnou umístěné v přízemí prvního bloku paneláků mezi areálem psychiatrické nemocnice a autobusovou zastávkou Odra, kam přijíždějí spoje od metra Kobylisy, si lidé přicházejí v brzkém odpoledni častěji pro zásilky než pro chlebíčky.
„Na té psychiatrii pracuju jako zdravotní sestra,“ říká žena oslovená redaktorem, která si u pultu vyzvedává balík. „Nebojíme se. Pokud už někdo uteče, tak se tady nezdržuje. Ani v blázinci, ani v okolí. Za prvé tady nic není, a také nechtějí, aby je chytli. Prostě zdrhají mimo,“ tvrdí.
Na bohnickém sídlišti se cítí bezpečně. „Vždyť někteří pacienti sem na vycházkách chodí, že jo,“ obrací se na pracovníka kavárny v červeném triku za prodejním pultem, který souhlasně pokyvuje hlavou a říká, že horší situace podle něj bude spíš na hlavním nádraží.
Lidé si tady podle něj o pacientech na útěku nevyprávějí, ani když je to zrovna aktuální. „Sám jsem o tom slyšel z rádia v autě. Ale tady se o tom nebavíme,“ tvrdí. Žena, která se představila jako zdravotní sestra, podotkla, že občas také něco zaslechne ve zprávách, a pak se o tom chvíli mluví. „A tenhle utekl z vycházky? Ze kterého byl asi pavilonu,“ přemýšlela, protože neznala detaily případu.
Zastávka autobusů Odra, nedaleko odsud se Psychiatrická nemocnice Bohnice.
Po vysvětlení, že se nevrátil muž, který má na svědomí i vraždu člověka, pokrčila rameny. „To víte, nejsme kriminál,“ uvedla k míře bezpečnostních opatření. Na to však hned zareagoval muž za barem: „Je pravdou, že nechápu, jak se může takový člověk dostat ven. Proč nemá nařízenou léčbu bez vycházek?“
Na areál psychiatrické nemocnice přes ulici takřka navazuje mateřská a základní škola pro 750 žáků a česko-italské víceleté gymnázium s kapacitou 730 studentů. Tři ženy odsud vycházejí a míří na autobus. „Ne, žádný útěk jsme ve škole neřešily, že ne?“ ptá se jedna z nich svých dvou kolegyň. „Ani na to nebyl čas,“ krčí rameny.
Obavy z nebezpečných pacientů ani jedna z nich nemá. „I lidé, co tady bydlí, jsou na to prostě zvyklí. Když jdete třeba poprvé do léčebny na divadlo, přijde vám to možná divné, pak už ne. Je to podobné, jako když žijete v Litovli a jsou tam pořád povodně. Zvyknete si,“ tvrdí další z nich, než se rozloučí.
Vstup do areálu škol poblíž Psychiatrické nemocnice Bohnice
Novinky oslovily hned po víkendu vedení obou sousedících škol. Ani jedna z ředitelek ale během dvou dnů neodpověděla na otázky, jestli ze strany studentů nebo jejich rodičů zaznamenaly obavy ze situace nebo jestli se vedení školy včas dozví o tom, když se nebezpečný pacient nevrátí z vycházky.
„Přeposílám link s vyjádřením pana starosty,“ reagovala pouze písemně ředitelka ZŠ a MŠ Ústavní Renata Sedláčková. Jde o zprávu, o které Novinky informovaly, kdy vedení Prahy 8 oficiálně žádá vyjádření od Nejvyššího státního zastupitelství ČR a vedení Psychiatrické nemocnice Bohnice.
„Je naprosto nepochopitelné, že lékař mohl povolit vycházku jedinci, který bez zjevného důvodu v minulosti usmrtil náhodně vybraného občana, aniž by byla zajištěna minimální ochrana veřejnosti,“ uvedl například starosta Prahy 8 Ondřej Gros (ODS). Místostarosta Jiří Vítek (Patrioti pro P-8) k tomu podotkl, že za poslední měsíc jde o třetí podobnou situaci: „V tomto případě však nejzávažnější.“
Pětadvacet let už žije na sídlišti důchodkyně Soňa Teplá, která v parčíku před hlavním vchodem do areálu psychiatrické nemocnice venčí psa Lucifera. „Když už je člověk starší, se psem, tak to nebezpečí tolik nevnímá. Ale kdysi jsem v léčebně pracovala v oblasti školství, a když utekl nebezpečný, šestnácti nebo sedmnáctiletý mladík, tak tehdy jsem z toho neměla dobrý pocit,“ vzpomíná.
Soňa teplá se vyfotit nechtěla, ale její Lucifer kousek od vstupu do areálu psychiatrie zapózoval.
O tom, že nebezpečný pacient utekl jen nedaleko jejího bydliště, se dozvěděla z televize. „Chápu, že v rámci rehabilitace je potřeba pacienta na něco připravit. Pokud je to ale tak nebezpečný člověk, mělo by to být řešené jinak než vycházkami,“ domnívá se. Útěky pacientů podle ní nejsou na sídlišti téma, jak vyplývá z toho, když se baví s dalšími pejskaři.
„My jsme zvyklí, ale bojí se lidé, co bydlí dál než tady. Dcera žije v Čimicích, není to daleko, ale tam si o tom paradoxně povídají mnohem víc. Pacienti na útěku tady prostě nezůstávají, jdou dál do Prahy. Zažila jsem takové případy, bylo toho víc,“ dodává seniorka.
