Článek
Řidiči popojíždějící v kolonách kolem Národního muzea v druhé polovině června poukazovali, že stavební ruch v místě odhalené stropní desky podle nich neodpovídá důležitosti dopravní tepny křižující metropoli.
Probíhající betonáže související se zesílením stropní desky, která se nachází pod magistrálou a po níž denně projedou tisíce aut, však mají své postupy.
Zábory ve Wilsonově ulici jsou prozatím naplánovány do konce letošního roku. Stavba samotné tramvajové trati včetně jejího napojení na stávající koleje ve Vinohradské ulici by měla být hotova v roce 2027.
Práce na staveništi den po dni od 18. června do 1. července
Jen jednotliví dělníci se pohybují na staveništi mezi novou a historickou budovou Národního muzea. Je středa 18. června, zbývá necelá hodina do poledne. Auta projíždějí ze směru od hlavního nádraží pouze ve dvou pruzích, magistrála je kvůli stavbě nové tramvajové trati na Václavském náměstí kapacitně omezena o třetinu. Na stavbě jsou dva bagry, bílý se nehne až do noci, ten žlutý pracuje zhruba tři hodiny v brzkém odpoledni. Stavba působí prázdně, později odpoledne přijíždí bílá dodávka, ještě před půl šestou dělníci mizí.
Ráno následujícího dne 19. června v 6:30 je doprava na magistrále klidná. Bílá dodávka přijíždí doprostřed staveniště na sedmou hodinu. Na celé stavbě není druhý den po ránu, 19. června, vidět ani deset dělníků najednou. Před půl osmou se dává do pohybu žlutý bagr u nové budovy Národního muzea, bývalého Federálního shromáždění, zatímco bílý bagr zůstává bez hnutí. Před devátou zmizí dodávka, dělníci zůstávají. Před polednem mizí, aby se vrátili za hodinu. Po sedmnácté hodině je tu prázdno, po staveništi se pohybují už jen posouvající se stíny domů v paprscích slunce mířícího za obzor.
V den třetí, pátek 20. června, se dělníci objevují opět na sedmou hodinu ráno. Tentokrát je bílá dodávka nepřivezla až doprostřed staveniště. Žlutý bagr jde během chvíle do akce, bílý bagr se za celý den podle záznamu kamery opět nehnul z místa. V brzkém podvečeru, v půl šesté, už je staveniště opuštěné. V průběhu dne je zde vidět v trojúhelníku mezi dvěma budovami muzea a magistrálou kolem deseti pracujících lidí v reflexních vestách, možná o pár víc.
Je sobota 21. června, po sedmé hodině ráno se objevují první dělníci u oranžové stavební buňky stojící hned u magistrály před novou budovou Národního muzea. Čtvrt hodiny před polednem vyklízejí plac, vracejí se zpátky bílou dodávkou po třinácté hodině. Dneska jsou oba bagry, bílý i žlutý, bez pohnutí. V 17 hodin odjíždí bílá dodávka s dělníky a staveniště zůstává prázdné.
Dodávka přijíždí ve čtvrt na osm ráno. Je neděle 22. června. Dělníci se na place objevují v akci před osmou. Zase jde spíše o jednotlivce, než velkou masivní skupinu, za kterou by byla vidět rychle se měnící lokalita. Oba bagry stojí, po 16. hodině už je staveniště prázdné. Laickým pohledem se toho v prvním týdnu od středy do neděle příliš nezměnilo, celé čtyři dny přitom bylo krásné slunečné počasí.
Bílá dodávka přijíždí na staveniště v pondělí 23. června po sedmé hodině, ale už o něco dříve jsou tady k vidění první dělníci. Žlutý bagr přejíždí ze vzdálenější části u magistrály na své původní stanoviště a zůstává skoro bez hnutí, bílý bagr se zatím nehnul z místa. Vůbec. Dělníci odcházejí v podvečer půl šesté.
V úterý 24. června přijíždí jiná bílá dodávka, ještě před půl sedmou ráno. Po osmé hodině se pak začíná dít něco výraznějšího – do centrální části staveniště přijíždí velká míchačka veselých barev s dlouhým ramenem, po půl desáté vedle ní přijíždí druhá, bílá. V deset hodin bílá míchačka odjíždí, občas se mihne stará známá dodávka. Na jedenáctou opět přijíždí bílá míchačka, pak ji před polednem střídá bílá míchačka na oranžovém podvozku. Kolem oběda tu zůstávají jen dvě bílé dodávky. Chvílemi je v pohybu žlutý bagr, bílý bagr stále stojí. Před sedmou hodinou mizí posledních pár dělníků. Za den přibyla viditelná vybetonovaná plocha před historickou budovou Národního divadla.
Je středa 25. června. Po šesté hodině ráno přijíždí novější bílá dodávka. Na světlejší vybetonované desky pokládají tmavý povrch. Žlutý bagr u nové budovy je v pohybu, bílý opět nic. Před sedmou hodinou mizí poslední viditelný dělník. Viditelně se pohnulo s přípravou části plochy pro budoucí pokládku betonu u historické budovy muzea.
Na půl sedmou ráno přijíždí bílá, novější „dodávka asfaltérů“. Je čtvrtek 26. června. Kolem osmé přijíždí náklaďák a ramenem jeřábu vykládá z korby materiál. Žlutý bagr není vidět, bílý stojí už přes týden pohnutí na místě. Před půl druhou přijíždí velký náklaďák s dlouhým ramenem, po chvíli velká bílá míchačka, vystřídaná pak míchačkou s červenou kabinou a následně míchačkou s oranžovým podvozkem. Dneska se tu nově mihne velká šedá míchačka.
První dělníci zakrývají v pátek 27. června nové vrstvy povrchu. Pohyb je vidět na staveništi už po půl sedmé ráno. Víc pracantů v oranžových vestách se objevuje až po sedmé. Žlutý bagr nevidět, bílý bagr stále stojí bez hnutí. Poprvé se v době kolem oběda objevuje zcela nový stroj – velký bílý bagr na kolech, který začíná v odpoledni upravovat nerovnosti v centrální části staveniště, definitivně zaparkuje kolem půl čtvrté. Pokračují přípravné práce na pokládání nových vrstev povrchu. Po páté hodině mizí poslední dělníci.
Je sobota 28. června a dělníci se objevují v sedm ráno. Náklaďák s dlouhým ramenem se objevuje v části staveniště před historickou budovou, takřka mimo záběr kamery. Přibývá tady nová plocha tuhnoucího povrchu. Nový velký bagr na kolech dnes stojí, jako by něco chytnul od svého menšího bílého bratra, který tu stojí bez pohnutí na svých pásech deset dní. Před pátou hodinou už dělníka nevidět, je víkend.
Už po půl šesté ráno přijíždí na staveniště bílá dodávka, je neděle 29. června. Přijíždí z druhé strany od historické budovy, kde o den dřív skončily práce. Několik lidí začíná pracovat, ale dělníci v oranžových vestách se objevují klasicky na sedmou. Přes oběd je tu prázdněji, po čtrnácté hodině už viditelně úplně mrtvo. Přibyla další menší část plochy připravená na položení nového povrchu. Oba bílé bagry bez hnutí, žlutý není vidět.
Je tu nový týden, pondělí 30. června, a dělníci se objevují před sedmou hodinou ráno. Krátce poté zcela mizí z viditelné části staveniště velký bagr na kolech, který tu pár dní rovnal povrch. Poslední červnový den je jen o lidské práci bez velkých strojů, která končí s osmnáctou hodinou.
Je 1. července, novější dodávka asfaltérů se objevuje už před šestou hodinou ráno. Následuje náklaďák s dlouhým vysouvacím ramenem, pak valník s materiálem, a další. Vrací se velký bílý bagr, který se pouští do akce hned po ránu. Pak nastane zázrak – pohyb malého pásového bagru! Pootočí se, pohne ramenem. A pak zmizí v brzkém dopoledni ze staveniště, aniž by za předchozí sledované dny jedinkrát kopnul do země. Je tu nový slunečný den, další v řadě. Za dva týdny byly položeny nízké desítky procent nového povrchu viditelné plochy.
Práce probíhají za provozu na několika nepropojených staveništích. Vedení stavby si kapacity dělníků a stavařů dle potřeb přesouvá na jednotlivá staveniště.
Z hlediska veřejnosti přitom musí být zajištěn jak průjezd po magistrále, tak obslužnost provozoven na Václavském náměstí a v neposlední řadě i pohyb chodců.
Nelze pracovat nonstop
„Z hlediska technologického je zde prakticky vyloučeno, aby se v místě nepřetržitě pohybovaly stroje a pracovníci, protože zde dochází k tuhnutí betonu,“ odmítl šéf odboru komunikace DPP Daniel Šabík, že by se na zesílení stropní desky nepracovalo.
„V současnosti na Václavském náměstí probíhají práce na podzemních stavbách a přeložkách inženýrských sítích. Veškeré realizované činnosti souvisí s vytvářením budoucí podoby náměstí dle schválené architektonické studie,“ řekl Šabík.
Stejně tak nelze překračovat hygienou dané limity a pracovat v režimu 24/7.
„Jedná se o stavbu v samotném centru města, kde ještě žijí Pražané, jsou zde hotely, kde bydlí hosté, a zcela jistě by si žádná z těchto osob nepřála, aby jim v noci pod okny zněla pneumatická kladiva, pracovaly bagry, jezdily domíchávače betonu a naplno probíhaly stavební práce,“ poukázal na omezení stavebníků Šabík. Dodal, že pokud by bylo možné pracovat v nepřetržitém režimu, stavba a celková revitalizace náměstí včetně návratu tramvají by nepochybně zabrala mnohem kratší dobu.
Na postup prací průběžně dohlíží technický dozor investora a minimálně jednou týdně probíhá kontrolní den. „Pokud by zhotovitel neplnil harmonogram a stavba by nebyla předána do užívání v termínu dle uzavřené smlouvy, zhotovitel by se vystavoval riziku finančních sankcí, nemluvě o reputaci,“ dodal Šabík.
Po betonážích a vyzrání betonu práce pokračují výměnou hydroizolace, aby se do budoucna nestávalo, že do vestibulu bude pronikat voda a cestující se v něm budou setkávat s kbelíky na její zachytávání.
Teprve po kompletní obnově stropní desky budou práce pokračovat výstavbou tramvajové tratě. Řidiči se tak musí připravit, že popojíždění v kolonách bude pokračovat.