Článek
Tento týden francouzské Cannes a korsické Sisco zakázaly koupání v tzv. burkinách, které skrývají celé tělo. Co o tom soudíte?
Víte, já pamatuji, když v pražských Žlutých lázních byl nápis zakazující adamky, takže doby se evidentně mění. Osobně to považuji za okrajový problém a za snahu francouzských úřadů omezit odlišnosti.
Pokud se někdo převlékne do burkin a jde se v nich vykoupat, pak bych to bral jako zvláštnost, proti které bych nic neměl. Zakazovat takovéto plavky odporuje evropskému názoru, ať si každý chodí v tom, v čem chce.
Ve Francii argumentovali, že jde o ostentativní projev náboženství.
To si myslím, že není. Evropské normy chrání svobodu náboženství potud, že nesmí mít ani právní, ani politické důsledky. Pokud někdo chce chodit na ulici v šátku nebo se koupat v burkinách, tak prosím. Něco jiného je zahalování celého obličeje nebo nošení šátků v nemocnici nebo ve škole, kde se vyžaduje určitý oděv.
Nás čeká obdobná debata. Příští měsíc by se před soudem měla projednávat žaloba somálské dívky, která chce omluvu a odškodné po střední zdravotní škole, že nesměla nosit šátek. Ombudsmanka Anna Šabatová to označila za nepřímou diskriminaci, proč s ní nesouhlasíte?
Ta dívka požaduje 60 tisíc korun jako náhradu vzniklé újmy, přestože se hlásila do školy, v jejímž řádu byl zákaz nošení pokrývek hlavy. Její tvrzení, že byla vyloučena kvůli šátku, je nesmysl, protože ani nebyla žákyní té školy.
A pokud jde o její kolegyni, která na škole byla, tak ta vypadla v pololetí, protože neuměla česky a až na angličtinu měla samé pětky.
Když nemocnice zakazují šátky kvůli hygienickým důvodům a školy zakazují pokrývky hlavy během vyučování, pak nevidím důvod, proč by se to nemělo vztahovat na náboženské symboly, když se to vztahuje třeba na čepici ze Slávie.
Kvůli migrační krizi se v Česku objevují hlasy vyzývající k zákazu islámského práva nebo islámu jako takového. Je něco takového vůbec možné?
Zákaz islámu je pitomost. Nemůžeme přece zakázat víru, sami jako národ s tím máme své historické zkušenosti. Co si ale myslím, že nám velice chybí, je zákon o islámu.
Chybí nám úprava praktického fungování islámského práva v souladu s našimi zákony a předpisy. Striktní výklad islámu totiž není slučitelný s naší kulturou a právy, tak mu musíme dát mantinely a stanovit, co muslimové mohou a co již nemohou dělat.
Můžete být konkrétní?
Takový zákon by stanovil, kdo může v ČR kázat, zda bude možné stavět mešity, zda povolíme islámské školy, kdo je bude moci postavit, kým budou financované, kdo v nich bude kázat a tak dále. Když máme zákonem upravenu katolickou církev, tak proč ne islám? Takový zákon má ostatně Francie nebo Rakousko.
Jak už jsem již říkal, náboženství nesmí mít právní ani politické důsledky. Není možné, abychom v rámci integrace náboženství povolili třeba mnohoženství. Nemůžeme říct, ty jsi muslim, tak můžeš mít čtyři manželky. Být věřícím muslimem a být občanem evropského státu jsou prostě dvě nesouměřitelné věci.
Myslíte, že to je aktuální, když se muslimů k nám příliš nehrne a nejvíc o ochranu žádají Ukrajinci? Přesto je v Česku citelný odpor k muslimům.
Spíš než k muslimům k vnějším projevům a k tomu, co by nám hrozilo. Znám námitku, že tu žádné muslimy nemáme, a přece se jich bojíme. Ale to, že je v ČR nemáme, neznamená, že o tom nic nevíme. Lidé vědí o pařížských předměstích, kam nechodí policie. Lidé vidí, jak se turecká menšina v Německu projevovala po nezdařeném puči. A to jsme měli dojem, že je integrovaná.
Občané jsou obviňováni z nedostatku vstřícnosti a soucitu s lidmi, to ale přece není pravda. Stačí se podívat na průzkumy a na statistiky, jak Češi přispívají na charitu a pomáhají lidem v nesnázích. Nikdo neodmítá pomoc chudé rodině, která by utíkala před válkou, však si vzpomeňte, jak to bylo během války v Bosně a Hercegovině. Jenže s takovými lidmi jsme se skoro nesetkali.
Opravdu ne?
Co si mají lidé pomyslet, když část běženců se vrátí zpátky do Iráku, část po nás chce, abychom jim jen nepřekáželi při cestě do Německa, jiní zase údajně z válečných zón prchají sami a mámu s dětmi nechají doma? To se obyčejným lidem nelíbí a je od naší elity nespravedlivé, že jim to vyčítá a obviňuje je z necitlivosti. Co si mají občané pomyslet, když na jedné straně lidé slyší: „Pomůžeme jim a oni se pak vrátí,“ a na druhé straně: „Budou se integrovat.“ Jak tedy?
Buď se budou integrovat, nebo se budou vracet, obojí možné není. A když k tomu vidí problémy, se kterými se potýkáme při integraci vlastních menšin... Lidé pak nevědí, co se po nich chce, a nikdo jim to ani pořádně nezodpoví. Tady není žádná nenávist k imigrantům, ale jen nejistota z toho, co se z toho vyvine. To je to zásadní nepochopení mezi elitou a obyčejnými lidmi.
Prezident Zeman a vicepremiér Babiš odmítají přijímat jakékoli uprchlíky. Jenže nevládní organizace upozornily, že Česko je povinno poskytovat azyl na základě mezinárodního práva. Nesnažíme se jen vyhnout své odpovědnosti?
Především u nás nemůže podle mezinárodního práva nikdo požádat o azyl. O ten lze žádat v první bezpečné zemi. U nás by to šlo jedině tehdy, že by přiletěl letadlem. Potíž je, že došlo ke smíchání ekonomických migrantů, uprchlíků před válkou, náboženských fanatiků, to vše je v jedné skupině a lidem se předkládá, že jim všem musíme pomoci. Přitom pořádně nevíme, odkud přicházejí, na jak dlouho a co je jejich cílem.
To je problém Evropy, která si s tím neví rady, a je to problém, který nedokáže rozplést. Bohužel na jednoduché a právní řešení byl promarněn čas, přitom příliv lidí neskončil. Teď se říká, že dorazí další lidé kvůli suchu v oblasti Sahelu. Nejsem si jist, že při żřešení dnešních problémů budou postačovat humanistické cíle Evropy a jestli nebude třeba, aby se situace dostala do normálu bez radikálního zásahu do práv lidí.
Co myslíte tím radikálním zásahem?
Evropa velmi snadno opustila své zákony. Jeden týden by skupina lidí nelegálně překračující hranici páchala trestný čin a druhý týden to už neplatilo. Nikdo to právo neaktivizoval. Jako by řekla, že máme vyšší cíle, a na právo rezignovala.
Některá práva jsme snadno opustili a je tu tendence nestíhat malé přestupky. Proč pokutovat bezdomovce či prostitutky, když dobře víme, že stejně nezaplatí? Nikdo není schopen stíhat drobné krádeže tisíců lidí. Předpisy, které platí pro domácí lid, se pak přestávají uplatňovat na uprchlíky. To by nevadilo, kdyby to byli jednotlivci, ale jsou to tisíce lidí. Jaká další práva do budoucna opustíme?
Je vidět, že lidé hledají někoho, kdo je vyvede z nejistoty. Proto volí nesystémové politické strany, jako byly Věci veřejné. Podceňovat to, jak to dělají naše elity, je pro demokracii nebezpečné. Odtud totiž plynou hlasy, že nás zachrání Putin. Proto lidé na sociálních sítích píšou, že „jestli sem ještě jednou přijedou sovětské tanky, tak jim nedovolíme, aby odjely“.
Ta představa ohrožení a toho, že nikdo kromě Putina mi nenabízí ochranu, je velice silná a velmi nebezpečná, protože to dílem není pravda, ale dílem není lidem nabízeno jiné stanovisko.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.