Článek
Podle koordinátora ukrajinských aktivit Viktora Rumpíka z Diakonie Západ není největším rizikem jenom trauma z útěku, ale také dlouhodobá nejistota kvůli práci pod úrovní kvalifikace, nízké mzdě či izolaci. „Pokud má být integrace skutečná, protože válka nekončí, musí znamenat víc než přežití od dávky k dávce či od výplaty k výplatě,“ zdůraznil Rumpík.
Nezisková organizace se za uplynulé čtyři roky věnovala celkem 1915 uprchlíkům, přičemž jenom loni jich bylo 604. Šlo například o dvě mladé matky Halynu a Tetianu z Charkova, jež utekly se svými dětmi jenom s několika zavazadly. „Útočiště našly na ubytovně. Sdílely jeden pokoj a platily šest tisíc korun za každé lůžko,“ upozornila mluvčí Diakonie Barbora Uldrychová.
Ženy si díky neziskové organizaci vyřídily dávky a jejich děti se dostaly do školy. „Hodně nám pomohlo, když nám pracovnice tlumočily při zápisu, jednání s učiteli a taky u lékaře,“ shodly se cizinky.
Následně se ženám podařilo najít lepší byt, kde žijí společně. Obě navštěvují jazykové kurzy a shánějí si zaměstnání.
Uldrychová poukázala na další příběh Ilji z Užhorodu, který čelil šikaně. „Bylo toho na něj příliš. Neuměl si s tím poradit, a tak přestal do školy chodit,“ sdělila. Lidé z Diakonie začali řešit situaci s vedením školy i ve třídě. V nízkoprahovém klubu Atom, který nezisková organizace provozuje, našel Ilja bezpečné zázemí, podporu i nové kamarády.
Co se týče integrace, podle Rumpíka zůstává nadále důležitý vstup na důstojný trh práce a stabilizace pracovních podmínek. „Zároveň přicházejí noví uprchlíci, kteří potřebují pomoc s orientací v českém prostředí,“ dodal.
Od letošního roku se také zaměří na komunitní setkání ukrajinských seniorek v Plzni a na Kralovicku.
Diakonie v současnosti poskytuje čtyři odborné služby, nízkoprahové kluby, Archu pro rodiny s dětmi, Terén pro ohrožené osoby a Plus pro lidi v krizové situaci.
