Článek
„V indexu sounáležitosti se školou, to znamená, jak žáci vnímají sami sebe ve vztahu ke škole, jak jsou vnímáni, respektováni a cítí se být součástí třídního kolektivu, patříme ke třem nejhorším zemím,“ posteskl si nad výsledky šetření ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Horší vztah ke škole mají podle zjištění už jen žáci ve Spojených státech a na Novém Zélandu, jen o málo lepší je sousední Polsko.
Slabá sounáležitost dětí se školou vyplynula z mezinárodního šetření PISA 2025 (Program pro mezinárodní hodnocení výsledků vzdělávání žáků). Jde o program OECD, která od roku 2000 zjišťuje úroveň znalostí a dovedností patnáctiletých žáků v matematice, čtení a přírodních vědách. Probíhá každé tři roky a vloni se ho v Česku zúčastnilo téměř 8,5 tisíce žáků.
Nejen že se žáci ve škole oproti jiným zemím cítí hůře, ale také méně věří, že jim do budoucna bude prospěšná. V Česku 53 procent patnáctiletých uvedlo, že je škola nepřipraví na dospělý život, což je o tři procentní body více než je průměr Evropské unie. Za ztrátu času školu považuje 28 procent dětí. Věci užitečné pro budoucí zaměstnání se v ní podle vlastního mínění naučilo 66 procent žáků, což naopak odpovídá průměru EU i OECD.
České děti propadly i ve zvídavosti, kde předčí pouze Bulhary, či ve vytrvalosti, kde hůře dopadli už jen školáci na Slovinsku a v Polsku. Například jen 55 procent žáků uvedlo, že se rádo učí novým věcem, a 42 procent uvedlo, že na úkolu pracují tak dlouho, dokud není hotový.
„Pocity žáků vůči škole i dojem, že je nepřipravuje na budoucnost, souvisí s tím, jak málo se za posledních dvacet let změnilo, co a jak se ve školách učí. Dětem chybí propojení výuky s tím, co reálně uplatní,“ vysvětlila možnou příčinu Blanka Pravdová, ředitelka organizace Učitel naživo, která se věnuje přípravě učitelů a zlepšování systému vzdělávání.
Zlepšení leží na bedrech učitelů
Jak Pravdová upozornila, již před dvěma dekádami měly školy začít více dbát na schopnosti, neboli kompetence žáků, a proměnit výuku, která dříve spoléhala na přesně dané osnovy. To se ale plošně nepodařilo, ve školách například stále dominuje frontální výuka, při které učitel přednáší a žáci poslouchají nebo si dělají zápisky a do hodiny se tak více nezapojují.
Šanci na změnu si Pravdová slibuje od chystané reformy vzdělávání, která se má v základních školách spustit v září roku 2028. „Revize kurikula určitě může přispět k tomu, že se zaměříme více na gramotnosti, kritické myšlení a na práci s informacemi, tedy na dovednosti, které děti v životě uplatní,“ řekla. Zda se ale změna skutečně podaří a učitelé ji vezmou za svou, zůstává otázkou.
„Český učitel často není přesvědčený, že je tu pro každého žáka, nejen pro ty motivované třeba na gymnáziích. Už v rámci učitelské přípravy by se mělo objevit, že jsou tu pro všechny a nesou zodpovědnost za pokrok každého žáka,“ domnívá se Pravdová. Podle ní by proměna mohla pomoci vytáhnout výsledky více než pětiny žáků, kteří nezvládají ani základní dovednosti ve čtení či matematice.
Podporu učitelů vztaženou konkrétně k přírodovědným předmětům české děti aktuálně vnímají v mezinárodním srovnání jako téměř nejhorší. Například 18 procent respondentů uvedlo, že učitel nikdy nepomáhá s učením. Více než pětina si myslí, že učitelé se nezajímají o pokroky každého žáka, a téměř čtvrtina popírá, že by pedagog látku vysvětloval tak dlouho, až ji všichni pochopí.
Na učitele apeluje i Česká školní inspekce. Vzdělávání podle Zatloukala potřebuje proměnu, zejména v tom, jak učitelé s žáky komunikují a získávají zpětnou vazbu. Díky tomu by následně měli být schopni děti individuálně podpořit nebo například rozpoznat nadané nebo naopak ohrožené žáky.
Přestože vztah ke škole u českých dětí je neutěšený, jejich výsledky v matematice, čtení i přírodních vědách zůstaly i v roce 2025 stále nad průměrem OECD i EU.
