Vojačka na utrpení covidových pacientů nikdy nezapomene

„Bylo to ke konci minulého roku, většina pacientů ani netušila, že jsou vánoční svátky. Když jsem jedné pacientce řekla, že je 25. prosince, rozplakala se. Pomohla jsem jí vytočit telefonní číslo, aby mohla být se svou rodinou alespoň takto v kontaktu,“ vzpomínala pro Právo na těžké chvíle vojáčka, pro niž bylo podle jejích vlastních slov strašné sledovat utrpení pacientů v těžkém stavu.

„Nemohla jsem jim nijak pomoct, ulevit,“ řekla Fronková. Spolu s dalšími vojáky vypomáhala v pražské nemocnici s rozvážením a podáváním stravy, asistovala při hygieně a polohování pacientů. Fronková, sloužící u strakonického útvaru jako řidička, si vyzkoušela velmi náročnou práci sanitářů, kteří pacienty několikrát za den polohují.

„Sanitáři mi ukázali různé fígle, jak si nezničit záda při manipulaci s pacienty. Přesto mě záda bolela po každé směně. Navíc jsem se při práci na oddělení opravdu dost naběhala. Teď vím, jak těžkou práci zdravotníci v nemocnicích mají,“ dodala Fronková s tím, že tu ale zažila i hezké chvilky.

„Vzpomínám na jednoho pacienta, který vypadal, když mi končila služba, že se nedožije rána. Když jsem přišla na další směnu, díval se na televizi, povídal si se mnou a za pár dní byl propuštěn domů,“ řekla vojákyně.

Výpomoc v ÚVN pro ni prý byla obrovskou životní zkušeností. „Je potřeba se radovat ze života, plnit si sny a netrápit se malichernostmi. Velmi si vážím práce zdravotníků, dělají vše, co je v jejich silách,“ uzavřela desátnice.

A strakoničtí vojáci pomáhají i nadále. Zdravotnicí se totiž zapojili do dobrovolného antigenního testování na covid-19. Momentálně působí například v domově pro seniory v Prachaticích, v nemocnici Ostrov, Mladá Boleslav i v ÚVN.

„Přítomni jsou vždy dva vojáci. Začínáme v osm hodin ráno a končíme v půl šesté večer. Za den náš tým provede zhruba 250 odběrů,“ sdělil Právu Libor Sedláček, který pracuje v jednom z odběrových stanů v pražské vojenské nemocnici.