Článek
A nikomu jinému nejsou slova určena. Dívka, která z vlaku vystupuje, je doma, u nádraží ji čeká přítel a zavěšeni do sebe mizí. Začátek stávky je tak na Slovensku v naprostém poklidu. ”Nejel nikdo, naši to ví a ostatní cestující zůstali v Bratislavě. Co by tu dělali, tam je hotelů dost,” potvrzuje pusto ve vlakové soupravě její doprovodný personál.
Přesto je z vlaku slyšet hlasy. Patří polskému doprovodu lůžkových vozů. Měli v Břeclavi přejít z Metropolu na spoj Chopin do Polska a ukončit směnu. Místo toho čekají v Kútech, aby se ráno vraceli zase opačným směrem od domova. Jejich šichta bude delší, kolem páté ráno odstavené vozy nahradí soupravu lichého Metropolu, tedy EN 477 v opačném směru. Byť ovšem těžko mohou čekat, že by přišli nějací zákazníci do lůžkového vozu.
Příjezd rychlíku do stanice Kúty, do ČR už nepokračovalVideo: Milan Vojtek, Právo
To břeclavské nádraží bylo prázdné, u nástupiště jediný osobní vlak. Přesto ještě dvacet minut po půlnoci prázdnou stanicí duněl hluk motorů. Dvě lokomotivy soukromého dopravce ODOS spěchaly, aby rychle opustily území České republiky. Strojvedoucí využili třiceti minutového limitu, který byl jinak určen jen k tomu, aby případné poslední osobní spoje dorazily do cílové stanice. ”Chtěli ještě projet. Nebylo naším úkolem za každou cenu zkomplikovat situaci soukromému dopravci, tak ještě dostal zelenou,” komentoval průjezd nákladní soupravy přednosta břeclavského uzlu Rudolf Tuček.
Vzápětí za nákladním vlakem dorazil k prvnímu nástupišti motorový vůz posledního vlaku z Vranovic. Dovezl domů vlakové čety a pětici cestujících. Prošli pod nápisy o zrušených spojích a zmizeli před nádražím. Pro Břeclav začala stávka.
”Je to zvláštní pocit, vidět tento kolos bez jakéhokoliv pohybu,” komentoval pohled na ztichlé nádraží přednosta.