Článek
Policistka, která byla se svou urputností ve sporech s nadřízenými jako pověstná osina, měla skončit u sboru rozhodnutím pražského krajského ředitelství, ačkoli pracovala v Brně. Podle rozhodnutí byla propuštěna ze služebního poměru, neboť podle vedoucího psychologa nesplňovala osobní charakteristiky, když prý není emočně stabilní.
Žena se proti verdiktu bránila u pražského městského soudu a byla úspěšná. Soud totiž rozhodl, že závěr policejního psychologa potvrzený jeho podřízenou kolegyní nemůže být podkladem pro vyhazov. Nejenže o námitkách proti vyšetření rozhodoval týž policejní orgán, který prováděl i vyšetření, ale hlavně závěr policejních psychologů postrádá úplnost a přesvědčivost.
Proti takovému rozhodnutí se policie zastoupená policejním prezidentem bránila kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Ve stížnosti mimo jiné stálo, že výsledkem verdiktu městského soudu je „nezákonný stav, neboť policie bude nucena mít ve svých řadách osobu, která nesplňuje podmínku k přijetí do služebního poměru“.
U senátu Nejvyššího správního soudu ale policejní prezident nepochodil. Naopak, soudci se pozastavili nad policejní argumentací, kterou nazvali „kobercovým náletem“. Policie totiž ve své stížnosti polemizovala s rozsudkem na úrovni jednotlivých vět a ve dvacetistránkovém elaborátu popsala verdikt jako „absurdní, přepjatý, laický a nesystémový.“
Soud: Je tu riziko zneužití
Senát v čele s Ivo Pospíšilem upozornil, že psychologické zkoumání i následný přezkum provedli vlastně titíž lidé.
„Nelze připustit, aby závěr psychologa vydala tatáž osoba, která má následně pravomoc určit osobu psychologa (která je mu podřízena), a předsedu komise, kteří provedou přezkum tohoto závěru. Existuje totiž zvýšené riziko svévole a zneužití tohoto nástroje,“ vysvětlil Pospíšil ve verdiktu, který soud ve středu zveřejnil.