Hlavní obsah

Ústavní soud se zastal muže, kterému soudy zabavily dům, v němž si udělal pěstírnu

Novinky, jas

Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti muže, který si v suterénu a garáži rodinného domu zřídil pěstírnu marihuany, načež obecné soudy rozhodly o propadnutí jeho nemovitosti. Justice podle ÚS postupovala nepatřičně, rozhodnutí nebyla řádně zdůvodněna a nebyla zohledněna přiměřenost trestu.

Foto: Andres Stapff, Reuters

Článek

Muž si v suterénu a v garáži svého rodinného domu a na zahradě vypěstoval nejméně 150 kusů rostlin konopí, které ve formě marihuany hodlal z části použít pro vlastní potřebu a zčásti prodat.

Od krajského soudu odešel s podmíněným trestem odnětí svobody, povinností zaplatit 210 000 korun a propadnutím pěstebních pomůcek.

„Odvolací Vrchní soud v Praze nově uložil stěžovateli trest propadnutí věci, a to kromě pěstebních pomůcek rovněž jeho rodinného domu a přilehlých pozemků,” popsal ÚS. Propadnutí nemovitosti zdůvodnil tím, že objekt sloužil jako nelegální pěstírna, a poukázal na skutečnost, že muž s marihuanou obchodoval.

Ústavní soud dal muži za pravdu. Ten poukazoval na to, že trest je příliš přísný, a z verdiktu justice není jasné jeho zdůvodnění.

Nepřijatelné, konstatoval ÚS

ÚS zpochybnil úvahu Nejvyššího soudu o tom, že pořízení domu jen mírně předcházelo páchání trestné činnosti, a že dům byl pořízen s vědomím toho, že tam bude k protiprávnímu jednání docházet.

„Nejvyšší soud se vůbec nevypořádal s významem předmětné nemovitosti pro naplnění skutkové podstaty sankcionované trestné činnosti. Konstatování Nejvyššího soudu je navíc značně zavádějící. Obdobnou logikou by obecný soud mohl ospravedlnit uložení propadnutí obydlí například v případě, že z něj jednotlivec prostřednictvím výpočetní techniky páchal trestný čin podvodu, nebezpečného vyhrožování či dalších, s danou nemovitostí zcela nesouvisejících trestných činů,” uvedl v odůvodnění soudce zpravodaj Ludvík David.

Poukázal rovněž na otázku přiměřenosti trestu a konstatoval, že NS neodůvodnil, proč nebylo dostačující uložení peněžitého trestu.

Za nepřijatelné pak ÚS považuje konstatování, jehož se dopustil Nejvyšší soud, konkrétně, „že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody by stěžovatel stejně o předmětnou nemovitost přišel”.

Reklama

Výběr článků

Načítám