Hlavní obsah

Unikátní muzeum Tatry vstává z popela, pomáhají dárci i s penězi v krabičce od salátu

Právo, Jindřich Ginter

O tatrách se vždy říkalo, že vydrží vše, mráz a vodu nevyjímaje. „My teď dokážeme, že i oheň,“ říká odhodlaně Milan Horka ze středočeské Dobříče. Jeho muzeum Tatry 111 počátkem května zachvátil požár. Zcela zničil jednu z hal a v ní také výjimečný exponát, na kterém právě začínala renovace. Je ale vidět, že Češi mají k tatře vřelý vztah. Desítky lidí posílají muzeu i v těžkých časech koronaviru peníze na obnovu.

Foto: Jindřich Ginter, Právo

Milan Horka ukazuje na ohořelou kostru jediného kusu sto jedenáctky, která sloužila jako silniční laboratoř pro testování povrchů.

Článek

Horka, charismatický muž jako hora, je tatrováckým šoférem tělem i duší. Muzeum s partou nadšenců buduje od roku 1993. Vrcholem je pomník sto jedenáctce – kus s pamětní deskou odhalenou 11. 11. 2011 v 11 hodin a 11 minut. Je jediný v Evropě.

„Ještě jeden takový pomník sto jedenáctce mají na Sibiři, kde tehdy tento vůz s nadčasovým podvozkem zachránil celou oblast před hladomorem, když jako jediný překonával zamrzlé pláně,“ odhaluje kus zaprášené minulosti Horka.

„On zachraňuje historii, aby se nezapomnělo, co dokážou české hlavy a ruce, a teď je třeba pomoci jemu,“ konstatuje motorkář Jindřich Kohout, jeden z party šesti chlapů, kteří mu přivezli v krabičce od salátu několik tisíc korun.

„Hodně přispěl šéf radotínské štěrkovny, pak tamní řidiči i ženské z expedice z lomu ve Zbraslavi. A trochou i my, patrioti z Mokropes,“ dodává Václav Příplata.

Muzeum Tatry u Prahy zachvátily plameny

Krimi

„Nečekal jsem to. Že na nás lidé myslí, mě drží psychicky nad vodou,“ říká dojatě Horka.

„Okamžitě přispělo finanční pomocí vedení společnosti Tatra i její řadoví zaměstnanci, naši kamarádi a další nadšenci. Po práci odpoledne to tady dáváme do kupy. Hala bude do zimy. Zničená tatra je práce na dva tři roky,“ ukazuje Horka na ohořelou kostru jediného kusu sto jedenáctky, která sloužila jako silniční laboratoř pro testování povrchů.

Na motoru je vidět už pár nových hadiček. „To víte, něco se tam zkroutilo a kabina se bude muset asi najít jiná, protože když prošla ohněm, rychle by oxidovala,“ vysvětluje Horka.

Rarity jako Lopraisův speciál pro rallye Paříž–Dakar, loni perfektně zrestaurovaný tatrovácký horský autobus či požární tatrovka nalezená ve Švédsku, jediná dochovaná ze sedmi vyrobených, zůstaly naštěstí požárem nedotčeny. Ale měly namále, zářivky u stropu nad nimi se roztekly.

Poklady ze spáleniště

Muzeum v Dobříči už navštívily tisíce lidí, přitom otevřené je jen v lednu a únoru. „Jinak bychom nemohli na autech dělat,“ vysvětluje Horka.

Dvě Tatrovky míří do prestižní americké aukce, cena půjde do milionů

AutoMoto

Jsou zde k vidění i staré české motorky, kabriolet felicia, stará kola i dobové hračky a příručky. Také těch ale bohužel hodně vzalo za své. „Milane, co tyhle plechové nápisy? Zachráníme je?“ ukazuje jeden z místních pomocníků kus zčernalého plechu, který vytáhl ze spáleniště.

„To ano. Ale tahle značka byla nová, tu zahoď,“ odpovídá Horka stojící nad černými hromadami a třídící, co se ještě dá zachránit.

Příčinou požáru byla nejspíš jiskra od nářadí, která mohla zaskočit do hořlavého materiálu. „Dělali jsme na tatrovce. Odpoledne jsme na chvíli odjeli pryč. Když jsme se vraceli, měli jsme už hasiče v zádech a před sebou jsme viděli, jak se z areálu valí kouř. O pár minut později by to tady všechno lehlo popelem,“ svěřuje se Horka.

Kopřivnická anomálie. Tatra výrobu během nouzového stavu nepřerušila a ani to neplánuje

AutoMoto

Reklama

Výběr článků

Načítám