Článek
„Nebylo to poprvé, kdy byl nesoulad ze strany ministra obrany,“ komentoval v úterý Zůna výběr nového náčelníka generálního štábu. V pondělí vláda rozhodovala, koho do pozice nominuje. Jako následovníka současného šéfa armády Karla Řehky nakonec vybrala jeho prvního zástupce Miroslava Hlaváče.
Zůna ale měl jiné představy o vedení armády, jeho favoritem podle informací Novinek byl velitel teritoriálních sil Petr Svoboda. Při hlasování na jednání vlády ministr jako jediný nezvedl pro Hlaváče ruku.
„Přiklonil jsem se k jinému kandidátovi z těch, kteří byli navrženi. Protože se mi podle všech norem a požadavků, které jsou k této funkci vázány, jevil jako vhodnější kandidát,“ komentoval rozhodnutí ministr.
„To se nestalo“
Že by ale náčelníka armády vybral premiér ministrovi obrany navzdory, je nevídaná situace. „To se v minulosti nestalo. Premiér vždy nechával vybrat ministra obrany, kdo bude náčelníkem generálního štábu,“ řekl Novinkám bývalý generál a ředitel Centra bezpečnostních studií na CEVRO Univerzitě František Mičánek.
„Ministr takto chtěl nejspíš projevit nesouhlas s tím, že vláda nominovala a schválila jiného kandidáta, než byl původně v užším výběru,“ komentoval Mičánek, že Zůna hlasoval jako jediný proti Hlaváčovi. Finální kandidát vůbec nebyl mezi těmi, které ministr obrany navrhl premiérovi a prezidentu Petru Pavlovi.
Že je tato situace nezvyklá, potvrdil i expert na mezinárodní vztahy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlastislav Bříza mladší. „V minulosti podobný precedent nemáme. I když docházelo k občasným neshodám, tak při hlasování nebo následném předkládání konkrétního jména již byla situace natolik transparentní a vyjednaná, že k tomu hlasování proti nedošlo,“ řekl Novinkám.
V minulosti se stalo, že kandidát vlády nebyl průchozí u prezidenta. To byl případ Řehky, který vznikl jako náhradní kandidát potom, co se předchozí ministryně obrany Jana Černochová (ODS) nebyla schopna dohodnout s prezidentem Zemanem.
Že Babiš Zůnu obešel, ukazuje na slabou pozici ministra, míní odborníci. „Ministr je v situaci, kdy ho koaliční partneři a vlastně ani jeho vlastní strana neberou příliš vážně. Není vnímán jako plnohodnotný ministr obrany, ale spíše formální reprezentant rezortu,“ uvedl pro Novinky politolog z Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.
