Ukrajinská maminka, jejíž syn přestal mluvit: Nejtěžší je být sama s malým dítětem v cizí zemi

Už téměř rok žije na východní Moravě, dlouhé měsíce pobývala v malé vesnici Ořechov na Slovácku, později přešla do Zlína, kde našla pomoc pro svého syna.

„24. února 2022 se náš život dramaticky změnil. Chybí mi naše rodné město Mykolajiv. Nikdy jsem si nemyslela, že v 21. století mohu zažít válku,“ říká Julie pro Právo a vzpomíná na život před osudným dnem, kdy do její země vtrhla ruská vojska.

„Před válkou jsme měli s manželem úžasný život, milovali jsme naše město, měli jsme se synem oblíbená místa. Blízko nás byl moc krásný les, rádi jsme tam chodili. Dělali jsme pikniky, chodili k moři a užívali si života,“ vzpomíná Julia.

V osudný černý čtvrtek 24. února 2022 se však probudila do děsivé scény. „Ve čtyři hodiny ráno začalo být naše město bombardováno, pamatuji si ten den. Měla jsem obrovský strach. Nevěděla jsem, co mám dělat, kam se synem utéct. Strávili jsme první čtyři dny ve sklepě. Když jsme šli z krytu do obchodu koupit něco k jídlu, bylo zrovna nasněženo. Poblíž nás dopadaly bomby. Vzala jsem dítě, přitiskla k sobě, ale při jednom z výbuchů jsme spadli na zem. Bylo to velmi děsivé, takový strach jsem nikdy nezažila,“ líčí Julia.

V ten den se rozhodla, že musí se synem co nejdříve opustit Ukrajinu. A také se odloučit od svého muže, který musel zůstat v Mykolajivu.

„Moje cesta z Ukrajiny trvala pět dní, s malým dítětem v náručí v plném autobuse. Jeli jsme pak přes Moldavsko, prošli Rumunskem, Maďarskem a do Polska. A po krátké době jsme se dostali do Česka,“ říká Julia, která nyní žije se synem v jedné místnosti dvoupatrového městského domu ve Zlíně. V domě, který obývají i další ukrajinské ženy s dětmi.

Válka zanechala největší otisk na jejím synovi, který přestal úplně mluvit. „Zpočátku byl vyděšený, neustále plakal, nechápal, co se děje a proč nejsme doma. Naplno se u něj projevila porucha autistického spektra. Navštěvujeme ve Zlíně odborníky, psychologa, dětského lékaře. Snažím se mu pomoci. A věřím, že se jeho stav zlepší,“ doufá Julia.

Přiznává, že jí chybí její rodné město. „Mým jediným snem je ukončit válku na Ukrajině, abychom se vrátili domů. I když je zde moc hezky a lidé nám pomáhají. Jsme tu se synem sami. Nejtěžší je pro mě být sama s malým dítětem v cizí zemi. Ale jsem České republice velmi vděčná, jak nás přijala a postarala se o nás,“ dodává Julia.