Svoboda za peníze? Případ miliardáře Pelce připomíná slavné „marody“ české justice

Zdravotní stav obžalovaných či odsouzených byl klíčovým faktorem justice již v minulosti.

V listopadu 2014 nastoupil k výkonu trestu na 4,5 roku lobbista Roman Janoušek, odsouzený za sražení ženy autem v opilosti. V březnu 2016 mu byl trest ze zdravotních důvodů přerušen na základě posudků, které varovaly před možnými posuny lebečních kostí a následnou smrtí. Sledování ho však následně zachytilo při cyklistice a lyžování. Do věznice se vrátil v červenci 2021 a v prosinci 2022 byl podmínečně propuštěn.

Strategie lékařských posudků se objevila i v kauze podnikatele Radovana Krejčíře, kterého v minulosti dlouhodobě léčil psychiatr Jan Cimický. Ten měl obhajobě připravovat posudky o psychickém stavu Krejčíře, který měl trpět například endogenní depresí.

Lékařské zprávy stály i za udělením prezidentské milosti v září 2021. Tehdejší prezident Miloš Zeman udělil abolici od června 2021 trestně stíhanému olomouckému podnikateli Pavlu Podroužkovi, který se měl dopustit krácení daní za bezmála 10 milionů korun. Podnikatel měl v té době v rejstříku již podmínku za řízení pod vlivem alkoholu.

Hrad milost zdůvodňoval tím, že Podroužek trpí chronickým selháváním orgánů a je veden na čekací listině pro transplantaci. Prověřování novinářů z iRozhlasu však odhalilo, že na transplantační listině v ČR zapsán nikdy nebyl. Podroužek navíc po udělení milosti působil ve vedení šesti firem, cestoval za obchodem do zahraničí a působil velmi energicky. Policie případ prověřovala ohledně zfalšování lékařských posudků, ale pochybení neshledala. Podroužek zemřel v roce 2024. Příčina však nikdy oficiálně uvedena nebyla.

Prezident ČLK Milan Kubek pro Novinky vysvětlil, že lékařské vyšetření může objektivně dospět k nálezu, že pacient není schopen pobytu ve vězení, lékař však může pouze doporučit, jakých činností se má dotčený v zájmu svého zdraví zdržet. Zda to pacient respektuje, nebo riskuje, je již na něm.

„Může se stát, že riskuje, doporučení nerespektuje a následek na jeho zdraví to mít nebude. Posudek není o jistotě, ale o potenciálním nebezpečí,“ uvedl Kubek s tím, že takový posudek nemusí být nepravdivý. Jinou záležitostí je pak vědomé vydání lživé zprávy například za úplatek, což je v případě prokázání trestný čin.

Zároveň však otevřeně zkritizoval kontrolu soudních znalců v medicíně, nad kterými nemá komora pravomoc, ale spadá pod Ministerstvo spravedlnosti. Poukázal na to, že prováděcí vyhláška ignoruje zákonnou povinnost, podle které by uchazeč o funkci znalce měl mít licenci od profesní komory, což údajně blokuje Ministerstvo zdravotnictví. „Máme k úrovni soudně znalecké činnosti ve zdravotnictví zásadní výhrady. Bohužel nemáme žádné kompetence k tomu, abychom mohli tento žalostný stav zlepšit,“ uzavřel Kubek.

Prezident Soudcovské unie ČR Libor Vávra v rozhovoru pro Novinky upozornil, že soudce sám není oprávněn zkoumat odborné lékařské otázky a nezbývá mu nic jiného než ustanovit znalce ze seznamu. V komplikovaných kauzách pak často dochází k souboji znalců, kteří zdravotní stav hodnotí rozdílně.

„Když jsou tyhle souboje, tak soud pak má k dispozici v krajních případech i takové mimořádné prostředky, jako je sledování policií,“ uvedl Vávra s tím, že více už soud udělat nemůže.

Kromě zdravotního stavu veřejnost citlivě vnímá i délku procesů, jako v případě ostravského lobbisty Martina Dědice, obžalovaného z korupce, jehož kauza se táhne od roku 2014 a letos v květnu se po zásahu Nejvyššího soudu vrátila na úplný začátek.

Podle Vávry je však nutné tyto případy vnímat v kontextu celého systému. „Obecně těchhle případů je strašně málo. Obvykle to bývají buď skutkově, nebo svým rozsahem extrémně obtížné kauzy. A často jsou to také kauzy, kde se ti lidé více než intenzivně brání,“ vysvětlil Vávra s tím, že tito obžalovaní mají finanční prostředky na to, aby si zabezpečili maximální advokátní podporu nebo vlastní odborná vyjádření a znalecké posudky, například z oblasti účetnictví. Dodal, že z hlediska extrémně dlouhých kauz nepatří ČR podle Evropského soudu pro lidská práva k těm horším.

Odmítá také, že by český justiční systém byl náchylný ke korupci. Celý proces je natolik komplikovaný a prochází tolika očima soudců různých instancí i motivovaných státních zástupců, že plošná korupce je podle něj absurdní představa a vždy jde o selhání jednotlivců, kterých by se za poslední čtvrtstoletí dalo napočítat na prstech jedné ruky.

„Ono to tak vypadá, že někdy v očích veřejnosti někdo není potrestán, jak měl. Ale vždyť si vezměte, kolik politiků i celostátních nebo bohatých a mocných lidí bylo odsouzeno naprosto standardně,“ uzavřel Vávra.