Sucho už trápí skoro celé Česko, říká hydrolog

Česko trápí vlny veder. Jak to vypadá s vodou, máme jí dostatek?

Vodu je vždy složité hodnotit v danou chvíli nebo z nějakého dlouhodobého pohledu. Letošní rok zpočátku vypadal nadějně. Parametry, které sledujeme, nebyly na stavu sucha. Od června se to změnilo. Červen byl teplý a suchý, napršelo pouze 57 procent srážkového normálu. Ukazuje se, že tato kombinace v našich podmínkách dokáže velice rychle přejít do stavu sucha.

Na první pohled je to vidět na krajině, na vegetaci. Co se půdy týče, tam je sucho neoddiskutovatelné. Na velké části území je využitelná vodní kapacita neboli rostlinám dostupná voda okolo deseti procent nebo i méně.

V jakém stavu jsou vodní toky a podzemní vody?

Tam je to trochu něco jiného. Povrchová a podzemní voda má určitou setrvačnost. Maximum bývá na začátku jara. Než rostliny začnou vodu využívat a vzroste výpar, voda ve formě sněhu nebo deště doplňuje vodní zásoby.

Následně zvolna klesá, minimum vody je na konci léta. Každý rok se to odchyluje podle toho, kdy víc prší.

Nyní nejsme úplně v nejnižším bodě té křivky, kdy sucho obvykle vrcholí. Z jednoho pohledu ale musíme říct, že sucho je na povrchových vodách výrazné. Většina sledovaných vodních toků má méně než 30 procent toho, co je pro červenec obvyklé. Ve srovnání s denními hodnotami, které jsou pro toto období typické, je poměrně značná část z nich blízko absolutnímu minimu.

Čím je způsoben aktuální srážkový deficit?

Vše vychází ze vzduchových hmot. Hlavně jižní Evropa je momentálně pod vlivem tlakové výše, která se vyskytuje nad Středomořím. Ta vybudovala takzvaný heat dome (horkou kopuli), kde vysoký tlak vzduchu je i ve vyšších vrstvách atmosféry. Vzduch, který se tam ohřívá, nemůže uniknout nahoru a rozptýlit se, ale je vracen k zemi a neustále se otepluje. Tím, jak se přesouvá, ovlivňuje jednotlivá území. Že v té oblasti vznikají tlakové výše, je normální, ale že tam vydrží takto dlouho, na jednom místě, už tak běžné není.

Kde je teď sucho v Česku nejhorší?

Půdní sucho s výjimkou hor zasáhlo celé území. Vypíchnout lze severozápad, kterému se vyhnuly srážky, které byly v posledních dvou dnech. Ty alespoň zmírnily úroveň rizika požárů. Kdybychom se podívali na stav povrchových vod, tak ve srovnání s obvyklým stavem byla si­tuace v pondělí nejhorší v Beskydech a na jižní straně Jeseníků a na některých dalších menších tocích.

Je tento rok ze série suchých let tím nejsušším?

Není. Zcela jednoznačně těmi nejsuššími byly roky 2015 a 2018. Podle meteorologických ukazatelů byl sušší rok 2015, ale z hlediska dopadů na podzemní vody byl jednoznačně horší rok 2018.

Váš ústav předpokládá, že v následujícím období budou hladiny toků setrvalé nebo rozkolísané, ale zároveň očekává mírný pokles hladiny podzemních vod. Znamená to tedy, že máme očekávat sucho a zároveň povodně?

Pokud budeme jen trochu soudní a neuděláme si z jižní Moravy poušť, tak si myslím, že k takovému scénáři nedojde. Představa, že při suchu se půda stává v našich podmínkách nepropustnou, ne úplně platí. Krajina je velice heterogenní.

Když kopnete někde na louce a pak ještě dvacet metrů stranou, uvidíte až překvapivě rozdílný profil. Empiricky máme potvrzeno, že v období sucha, jež zažíváme od roku 2014, extrémní srážky z krajiny neodtekly.

V roce 2015 bylo extrémní sucho a v půlce srpna přišla srážková událost, pás od jihovýchodu k severozápadu. Na Českomoravské vrchovině spadlo přes 100 milimetrů za den. Odtok vody, který protekl naší říční sítí, byl ale většinou méně než 10 procent.

Dá se proti suchu bránit?

Velice obtížně. Sucho je přírodní záležitost. Můžeme ho malinko modifikovat tím, že nebudeme dělat nešikovné zásahy. Co se týče půdy, záleží hodně na tom, jak je obhospodařována. Stejně tak u vodních toků. Tím, že je napřimujeme, zkracujeme si dobu, kterou tím tokem voda putuje, a víc se zahlubuje.

S čím něco dělat můžeme, je vodní hospodářství. Spotřeba, recyklace vody, vodní zdroje – to se hodně vyvíjí, ale stále je co zlepšovat.

Jak dlouho sucho podle vás ještě potrvá?

Na to existují dva pohledy. Scénáře změny klimatu předpokládají, že teplota dál poroste. U srážek je spolehlivost scénářů mnohem menší. Simulovat srážky v klimatických a meteorologických modelech je asi ta nejobtížnější úloha, tudíž nejistota tam bude větší.

Celkových srážek by mělo ještě přibýt, spíš ale v zimě. V létě by jich mělo být tolik jako nyní. Nemělo by to tedy vypadat tak, že vodu nebudeme mít vůbec, voda by měla přicházet pořád. Na druhou stranu vlivem vyšší teploty a vypařování celková tendence k výskytům sucha spíš narůstá.

A ten druhý pohled?

Víme, že v přírodě se věci neodehrávají v podobě lineárních trendů. Vždycky jsou to výkyvy. To, že se bavíme o větší tendenci k suchu, neznamená, že nebudou období s naopak více srážkami. Příroda nás vždy dokáže překvapit.