Článek
„Je nereálné, aby plavání odučili tělocvikáři. Ne všechny školy jsou toho schopné a celý systém je založený na plaveckých školách, kde děti učí profesionálové. Nebylo by úplně dobré toto zahodit a ve využívání plaveckých škol nepokračovat,“ řekl Novinkám Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol a ředitel ZŠ Pečky na Kolínsku.
Zkušené instruktory z plavecké školy využívají i v Pečkách. Jezdí do bazénu v Kolíně. Kurzem děti procházejí ve druhé a třetí třídě, jde přibližně o 140 dětí ročně. Náklady se podle ředitele Zajíce pohybují v nižších statisících korun za rok, které nyní musí získat od svého zřizovatele - města Pečky.
„Musíme se teď dohodnout, jak plavání zafinancujeme. Rozhodnutí přišlo až v průběhu finančního roku, kdy jak škola, tak město už mají hotové rozpočty, se kterými počítají. Takže tam bude třeba udělat změny,“ obává se ředitel. Jiná varianta pro ně nepřipadá v úvahu.
„Školy mají dvě možnosti, jak děti naučit plavat. Mohou nasmlouvat externí organizaci, nebo si výuku zajistit vlastními silami, ale to přináší spoustu problémů,“ uvedl pro Novinky místopředseda České unie školního plavání Bohumil Molek.
Většina škol nemá k dispozici vlastní bazén a musí tedy dojíždět. Aby se škole vyplatila doprava, často společně jedou dvě nebo i tři třídy najednou, což znamená minimálně 50 dětí v bazénu. Zároveň je potřeba zajistit i pomůcky, jako jsou plavecké destičky a pásy, které jsou součástí výbavy plaveckých škol.
Tělocvikářů není dost
„Kdyby výuku měli vést učitelé ze základní školy, tak jich musí přijet minimálně pět až šest. Bezpečnostní předpisy totiž říkají, že neplavců může být ve skupině maximálně deset na jednoho instruktora, plavců maximálně patnáct. Další učitel musí sedět na suchu kvůli dětem, které jdou třeba na toaletu, nebo jsou nemocné a neplavou,“ popsal pravidla výuky Molek.
Školy ale obvykle tolik tělocvikářů, kteří by výuku plavání mohli kvalifikovaně zajistit, nemají. Podle Molka by musely od plaveckých škol převzít okolo 450 tisíc vyučovacích hodin ročně. Často navíc děti doprovází učitelé prvního stupně, nikoliv tělocvikáři.
„Vyučující jezdí do bazénu s dětmi jako pedagogický dohled. Samozřejmě jsou školy, které mají i svůj vlastní bazén, kde mohou vyučovat, ale to opravdu není většinová situace,“ doplnil Zajíc.
Prezident Asociace plaveckých škol ČR Bedřich Daberger pro Novinky uvedl, že povinnou výuku plavání absolvuje ročně asi 200 tisíc žáků a další desetitisíce se učí plavat nepovinně. „Z toho 80 až 90 procent odučíme v plaveckých školách sdružených u nás v Asociaci a v Unii školního plavání,“ doplnil. Smlouvy ale zatím ani po změně financování školy neruší.
„Zatím je to na vodě. Tam, kde jsme dělali přihlášky na příští rok, se všichni hlásí. Povědomí je takové, že nikdo konkrétně neví, jak to bude,“ nastínil.
Asociace ředitelů základních škol v dubnu vyjádřila požadavek na vrácení financování nákladů na plavání pod státní rozpočet. Na jednání s ministerstvem školství se chystají i obě oslovená sdružení plaveckých škol.
„Výuka plavání v plaveckých školách je na odpovídající úrovni, lektoři mají výcvik, dělají to pravidelně. Je to model, který funguje,“ shrnul Daberger.
