Článek
Celodenní program nabídl pestrou mozaiku přednášek od předních psychiatrů, psychoterapeutů, koučů i samotných lidí, kteří s ADHD neustále žijí. Hovořilo se o moderních přístupech k diagnostice, včetně využití metod virtuální reality, které vyvíjí Národní ústav duševního zdraví, i o specifikách psychoterapeutické péče či koučinku.
Významný prostor dostal blok věnovaný podnikání a pracovnímu uplatnění. Zkušenosti sdíleli lidé, pro něž se neklidná mysl a vysoká míra kreativity staly hnacím motorem v byznysu, ale i ti, kteří dennodenně narážejí na úskalí v klasickém zaměstnání. Odpolední panelové diskuse se zaměřily na formulování konkrétních kroků, jak v Česku zlepšit dostupnost odborné péče a systematické podpory.
„Ve Zlíně se mohli zájemci na konferenci dozvědět, co trápí dospělé s ADHD nejvíc. Nebo kde najít podporu a kolik toho musím vyzkoušet, než najdu, co mi funguje. Deset různých věcí, žádná hotová. Pokud toto mnozí z nás zažívají častěji, než by chtěli, možná je to právě kvůli ADHD,“ uvedla zakladatelka ADHD Institutu Marie Klusáčková. Jak doplnila, zájemci, kteří konferenci nestihli, mohou získat záznam ze všech diskusních bloků.
Proč je nutné mluvit bez předsudků?
Porucha pozornosti bývá v české společnosti stále mylně považována za nálepku, která se týká výhradně neposedných školáků. Ve skutečnosti si však drtivá většina lidí nosí podle odborníků své symptomy, jako jsou chronická prokrastinace, poruchy soustředění, vnitřní neklid či emoční labilita, až do dospělosti. Mnozí z nich žijí desetiletí bez správné diagnózy, zato s pocity selhání, úzkostmi nebo depresemi.
Otevírání těchto témat je klíčové pro odbourání předsudků. Včasné rozpoznání ADHD u dospělých totiž neznamená hledání výmluv, ale naopak nalezení možností a strategií, jak s odlišným fungováním mozku pracovat. Podpora ze strany rodiny, pochopení na pracovišti a dostupná péče mohou podle odborníků zásadně změnit kvalitu života jednotlivců a pomoci jim plně využít jejich potenciál.
Problém s úhradou léků
Podle psychiatrů, kteří se ADHD věnují, je přístup státu k zajišťování vhodné medikace nedostačující. Lidé se tak musejí v životě zbytečně potýkat s potížemi, které neurotypická populace nezná, ačkoliv na ně společnost klade stejné nároky. Dostát těmto nárokům bez lékové regulace je stojí mnohem víc sil a energie. V případě nezdaru pak propadají do spirály sebeobviňování a následné deprese, která vůbec nemusela vzniknout.
Lidé se zanedbaným ADHD pak mohou představovat pro společnost finanční zátěž například v podobě dlouhodobých hospitalizací nebo slabé ekonomické výkonnosti, která neodpovídá jejich potenciálu. Ve srovnání s tím je podle psychiatrů hrazení vhodných léků pro společnost zlomkem nákladů.
Zlínské setkání ukázalo, že poptávka po osvětě a sdílení zkušeností je obrovská. Diskuse a networkingové aktivity v sálech Baťova institutu pokračovaly až do podvečerních hodin a účastníci se shodli, že podobné iniciativy jsou pro budování tolerantnější společnosti nezbytné.
