Článek
O ADHD se v poslední době mluví stále více. Přibývá podle vás diagnóz u dospělých?
Nepřibývá případů samotného ADHD, ale přibývá diagnostikovaných lidí. Je dobře, že se o poruše více mluví a že lidé s touto poruchou mohou lépe porozumět tomu, proč se jim nedaří v běžném životě nebo nedosahují stejných pracovních či sociálních výsledků jako ostatní. Přitom to vůbec nemusí souviset s jejich intelektem.
Nestává se z toho ale určitá móda?
Riziko nadužívání diagnózy tu samozřejmě je. Setkáváme se s lidmi, kteří se sami diagnostikují na základě jednoduchého testu v časopise nebo podle videí na TikToku. Existují zahraniční studie, které ukazují, že podobný obsah a influenceři mohou v některých případech napáchat více škody než užitku. Lidé si pak mohou přisoudit diagnózu, přestože jejich potíže nemají zdravotní příčinu.
Je rozdíl mezi pacientem, kterému bylo ADHD diagnostikováno v dětství, a člověkem, kterému ho lékaři odhalí až v dospělosti?
Průběh je velmi individuální. U některých lidí se během dozrávání a dospívání mohou příznaky zmírnit nebo dokonce zcela vymizet. Také se trochu mění jejich podoba. Zatímco u dětí může být výrazná hyperaktivita a impulzivita, u dospělých jde častěji o poruchy pozornosti. Když je ADHD diagnostikováno už v dětství a člověk je léčen, ví, co mu je, a může se naučit se svou poruchou lépe pracovat. U dospělých se často setkáváme s tím, že přicházejí až ve chvíli, kdy už mají za sebou řadu životních problémů a komplikací a teprve potom začnou situaci řešit.
Jak tedy jsou typické příznaky v dospělosti?
Projevy jsou velmi pestré. Patří mezi ně problémy s pozorností a soustředěním, potíže se současným vykonáváním více činností, tedy takzvaným multitaskingem, nebo neschopnost vydržet u dlouhého a nezáživného úkolu. Problémem může být také sledování dlouhých vysvětlení nebo nudných přednášek.
Mluvil jste o impulzivitě, to je čistě dětský projev?
Není. Impulzivita se může projevovat i u dospělých, například v rozhodování, při nakupování nebo ve vztazích. Často o nich okolí říká, že jsou nespolehliví – zapomínají na schůzky, chodí pozdě nebo ztrácejí věci, například mobilní telefon či klíče. Typické je také prokrastinace a odkládání úkolů až na poslední chvíli. Často nemají dobrý odhad, kolik času jim určitý úkol zabere. A také je u nich vyšší riziko drobných dopravních nehod.