Článek
V loňském roce evidoval Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) 43 531 dětí do 18 let s touto vrozenou nervovou poruchou, která se projevuje nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou. To je vůbec nejvyšší číslo od roku 2010.
Nejde přitom o poruchu, která zázračně zmizí s dovršením plnoletosti. Mezi dospělé se tak po osmnáctých narozeninách každoročně „přesunou“ stovky lidí s touto diagnózou. Přesná čísla však ÚZIS odmítá zveřejnit z obavy ze špatné interpretace.
„Podle dat to vypadá na obrovský nárůst v posledních letech, nicméně se většinou jedná o mladé dospělé,“ uvedla pro Novinky Jindřiška Hrubá z Odboru analýzy dat ÚZIS s tím, že například v loňském roce byl počet pacientů s ADHD ve věku 18 a 19 let stejný jako počet všech pacientů s touto diagnózou starších 38 let. V obou skupinách šlo o tři tisíce lidí. Nejjednodušším řešením jsou léky, jenže podle odborníků není vždy k dispozici to, co je potřeba.
„Jedna rovina je, zda máme u nás dostupné všechny léky, které jsou v zahraničí schválené k léčbě ADHD v dospělosti, což nemáme,“ uvedl pro Novinky Pavel Mohr, psychiatr a primář kliniky Národního ústavu duševního zdraví.
Jde například o dexamfetamin. Ten má přitom jednu velkou výhodu – může být podáván ve formě s okamžitým uvolňováním. Pacientovi se tak uleví daleko dříve než u běžných léčiv.
Problémy s úhradou
I když už pro pacienta vhodný lék v Česku registrovaný je, stále ještě nemá úplně vyhráno. Nemusí mít totiž nárok na úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Některé léky na ADHD jsou propláceny pouze dětem. Dospělým je standardně hrazen pouze lék Atomoxetin, který je však odborníky považován za medikaci druhé až třetí volby. Nejúčinnějšími přípravky jsou stimulanty, nejčastěji s účinnou látkou methylfenidát.
Ošetřující lékař v případě potřeby předepisování takového léku může požádat revizního lékaře pojišťovny o individuální schválení úhrady. Ale výsledek je nejistý.
„Setkáváme se s tím, že zdravotní pojišťovny odmítají léčbu dospělým pacientům proplácet. Drží se totiž striktně souhrnu údajů o přípravku,“ uvedl Mohr s tím, že pokud si pacient musí léčbu hradit sám, může ho to vyjít i na několik tisíc korun měsíčně. To je pro řadu z nich neúnosné. Často se pak motají v bludném kruhu: neléčené ADHD jim znemožňuje zapojit se plně do pracovního procesu a vydělat dostatek peněz na vlastní léčbu.
Pravidla úhrady se dají změnit. Obecně platí, že návrh na změnu úhrady jakéhokoli léku musí podat buď zdravotní pojišťovna, nebo výrobce, a následně musí projít správním řízením Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
To se nově podařilo například u léku Livizux, na který od začátku září dospělým pacientům s ADHD přispívají pojišťovny. Těm navíc svitla i další naděje, že by se mezi hrazené mohl dostat i lék s účinnou látkou methylfenidát.
„V srpnu bylo na základě žádosti držitele rozhodnutí o registraci zahájeno správní řízení ve věci léčivého přípravku Concerta, jehož předmětem je rozšíření úhrady v indikaci ADHD také pro dospělé pacienty,“ uvedl na dotaz Novinek SÚKL s tím, že řízení stále probíhá.
Léčba předchází celospolečenským rizikům
Zanedbané ADHD u dospělých přitom podle odborníků představuje celospolečenské riziko, kterému vhodná medikace dokáže předejít. Řada psychiatrů upozorňuje, že náklady na léky jsou zlomkem ve srovnání s negativními dopady neléčeného ADHD na jedince i na jeho okolí.
Lidé, kteří se diagnózu dozvěděli až v dospělosti a začali užívat předepsané léky, popisují tuto zkušenost jako zásadní životní změnu. Zahraniční statistiky uvádějí, že medikace u těchto pacientů významně snižuje riziko sebevražd, závislosti na drogách, páchání trestné činnosti, potíží se zaměstnáním a pobírání sociálních dávek či dlouhodobých hospitalizací.
