Článek
Od ministryně se toho příliš nedozvěděli. Řehka spory na pracovní úrovni připustil, ale poznamenal, že je překonali a nebrání mu ve vykonávání funkce. Na dotaz, zda chtěl rezignovat a nabídl svou funkci premiérovi Petru Fialovi (ODS), neodpověděl. Projev ukončil slovy: „Svůj stav hodnotím tak, že jsem schopen dál fungovat a dělat to, co mám dělat.“
Černochové se dotazy poslanců na spory s Řehkou nelíbily, pouze přečetla úryvky z kompetenčního zákona, jaké pravomoci má ministr a jaké šéf armády.
Černochová: Nenechám na sobě štípat dříví, vojáci to vědí
Na udivené pohledy poslanců řekla, že splnila zadání, protože bod jednání se jmenoval „vyjasnění pozice náčelníka generálního štábu při řízení armády s ohledem na mediální články“.
Když se předseda výboru Lubomír Metnar (ANO) ozval, že mají jako poslanci, kteří dohlížejí na fungování resortu obrany, právo se zeptat, jestli Řehka nabídl rezignaci a proč, tak ho ministryně uzemnila slovy, že by se měl zajímat o věcné problémy obrany, a ne „si hrát na psychologa, psychiatra a sociologa“.
V ten moment Metnarovi přispěchal na pomoc jeho stranický kolega Josef Bělica. „Podle mého je lepší říci, že je vše vyřešeno, než dělat, že se nic nestalo,“ poznamenal. Napjatou situaci zachránil až Řehka, který se sice otázce na rezignaci vyhnul, ale jinak byl sdílný.
Připustil, že byl za premiérem jednou sám a podruhé, když se začal rozkol na obraně řešit veřejně, i s ministryní. „Ano, řešili jsme i to, jak zlepšit naše vnitřní fungování, a dobrali jsme se ke společným závěrům. Dál k tomu nemám co dodat,“ uvedl. Podle něj nikdy neměl s ministryní konflikt v podstatných strategických věcech, ale jen v provozních otázkách, jako je jmenování důstojníků. A i v těch prý nakonec dospěli ke kompromisu.