Přišel o ruku, teď pomáhá druhým

Psal se rok 1999, kdy tanečník, lektor pohybových kurzů, choreograf Richard Štěpánek po střetu s neukázněným řidičem havaroval na motorce. Absolvoval 21 operací při prvních 21 dnech v nemocnici, ruku mu lékaři ale stejně nedokázali zachránit.

„Začal jsem znovu sportovat. Díky zranění jsem se dostal k lidem po úrazech, v léčebnách, a nakonec i k Domu pro Julii. Začal jsem se zajímat o to, co dětský hospic vlastně je, a teď se snažím hledat možnosti podpory, kde jen to jde,“ řekl Právu pětapadesátiletý Richard.

„Dozvěděl jsem se, že jen na jižní Moravě je asi dva tisíce rodin, které pečují o děti s těžkou nebo nevyléčitelnou nemocí. Sám mám dítě a nedokážu si představit, jak náročná musí být péče 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A přitom tohle jsou často ti nejtišší a nejskromnější lidé. Nevykřikují, nebojují agresivně o svá práva nebo privilegia, jen se snaží přežít v nějakém normálním chodu,“ neskrýval svůj obdiv.

S energií sobě vlastní se tak pustil nejen do shánění peněz, ale i do šíření osvěty o prvním vznikajícím zařízení podobného typu pro děti v Česku. „Snažím se na projekt upozornit na nejrůznějších sportovních akcích, kterých se účastním. Sportovní výkony spojuji i se zřizováním pokladničkoven, šířením letáků, jednám s firmami o podpoře,“ popsal Richard. Například loni na závodu Tisíc mil, který vede přes celé bývalé Československo, se mu podařilo s podporou organizátorů získat pro hospic 60 tisíc korun.

Nyní žije projektem Julie 2000. „Sháním peníze na to, abych mohl nechat vyrobit dva tisíce ponožek, které by se prodávaly za zhruba 200 korun. Nebylo by to žádné reklamní zboží, ale speciálky vhodné pro běžné nošení i extrémní zatížení. Základem je nejkvalitnější vlna vyztužená vlákny proti prodření, testoval jsem je právě na závodě Tisíc mil. Mojí vizí je, aby se to rozběhlo a fungovalo dál a dál roky, výtěžek by šel na Dům pro Julii,“ nastínil Richard.

V uplynulých dnech převzal cenu Jihomoravského kraje pro dobrovolníky – Křesadlo 2022. „Poplácali mě po zádech, a bylo to. Přitom peníze, které potřebujeme na náš projekt, různé instituce sypou na kdeco. Takže i na mě občas dopadne skepse a jsem naštvaný, když vidím, za co se u nás peníze utrácejí. Ale nestěžuju si,“ zdůraznil.

Jeho pomoc si nemohla vynachválit ředitelka Domu pro Julii Radka Vernerová. „Je skvělé, že on i další dobrovolníci pomáhají šířit povědomí o dětské paliativní péči. Sice máme podporu města Brna, které se stalo investorem stavby hospice, ale víme, že budeme i v budoucnu závislí na dárcích. Z veřejných rozpočtů totiž není zařízení ufinancovatelné,“ řekla Vernerová.

Dětský hospic je pojmenován po Julince, která zemřela v pouhých sedmi měsících v nemocnici. „Bude sloužit rodičům, kteří se ocitnou v naší situaci. Nám už tě nic nevrátí, ale projektem můžeme pomoci dalším rodičům,“ napsala matka malé Julie, když se pouštěla do projektu.

Po několika letech shánění peněz a další podpory se konečně letos o prázdninách začalo v Brně stavět. Hospic bude mít pokoje pro nemocné děti, jejich rodiče i sourozence, místa na různá cvičení a terapie, společné prostory i zahradu. Hotovo by mělo být do konce příštího roku.

Organizace Dům pro Julii ale nesedí s rukama v klíně a nečeká, až bude hospic hotov. Její pracovníci poskytují terénní odlehčovací služby u třinácti rodin. „Jedná se o děti, u nichž je velká pravděpodobnost, že se nedožijí dospělosti. Musí o ně někdo pečovat, a dokud rodiče nevystřídáme, nemohou vlastně nic,“ upozornila Vernerová.