Článek
Ano, válka bez souhlasu OSN a významných amerických spojenců v NATO - mnozí to byli ochotni polknout.
Ano, žádné nálezy zbraní hromadného ničení, ale stále byla naděje, že se někde v pouštním písku objeví.
Ano, lidožroutský režim Saddámův zmizel a možná se v zemi uchytí alespoň výhonky demokracie.
Ano, dobré důsledky akce proti Iráku: s Kaddáfím se sice jednalo už čas před pádem Bagdádu, ale možná že teprve krach blízkého diktátora ho utvrdil v přesvědčení, že by mu chemické zbraně mohly přinést neštěstí. Atd.
To všechno však bledne před zjištěním, že prezident Spojených států George Bush lhal světu i svému národu. Sám šéf CIA prezidenta Bushe totiž včera usvědčil ze lži: ani nejmocnější špionážní organizace světa americkému prezidentovi nedodala žádnou zprávu svědčící o tom, že by Irák byl akutním nebezpečím pro svobodný svět.
Je to dost nepříjemná představa, že bezkonkurenčně nejsilnější mocnost světa, a tou Spojené státy nepochybně jsou, konala na základě lží svého prezidenta.
Saddámův režim zajisté nebezpečný světu byl. Stejně jako režim severokorejských komunistů, Saúdské Arábie (kolik teroristů má její pas a peníze) či Sýrie, podporující palestinský teror proti Izraeli. Nepodá-li americký prezident přesvědčivé vysvětlení domovu i světu, budeme muset věřit, že tím nebezpečím byla irácká ropa - v jiných rukou než amerických. Kdo by se pak divil některým zemím, úzkostně se tázajícím sebe samých: pro Krista pána, nemáme snad něco, po čem Washington prahne? Vždyť důvod k našemu přepadení by byl tak snadný...
PRÁVO 6. února