Článek
Druhá hlavní myšlenka: "Nedopusťme, abychom trávili čas nikdy nekončícími spory o interpretaci minulosti a zejména posledního desetiletí."
První myšlenka vyvolává otázku, kdy Václav Klaus lhal, druhá na nás požaduje ztrátu paměti. První je trapné, druhé zhola nepřijatelné.
Devátého listopadu loňského roku řekl Václav Klaus v rozhovoru pro náš list toto: "...mně by šlo, tak jako dosud, o tuto zemi. A já nemám za třináct let žití v této zemi, kde je prezidentem Václav Havel, pocit, že jemu o to jde. Myslím, že jemu celých třináct let šlo jen a jen o něho samého." Nový prezident nám tedy už třetí den v úřadu lže, to je smutné zjištění. Protože je-li upřímný jeho výrok z devátého listopadu, nemůže být upřímná myšlenka z jeho nedělního projevu. A naopak, mínil-li vážně své tvrzení z poslední neděle, pak vědomě lhal v listopadu. Pro image dobrého krále Václava také špatné. Listopadový rozhovor poskytl už totiž v rámci prezidentské kampaně a lhal-li v něm, bojoval o nejvyšší ústavní funkci prostředky nečestnými. Nedosti však na tom. Je-li upřímné listopadové Klausovo hodnocení Václava Havla, lhal nám nový prezident už v prvním projevu po složení slibu. Tehdy poctivě, jak jsem chvíli uvěřil, oslovil Václav Havla "pane prezidente" s tím, že takto by ho měli občané právem nazývat i nadále. A ono to bylo jen povinné zdvořilostní gesto.
Paměť společnosti bude vůbec trvalým a nepříjemným problémem prezidenta Klause. Jak máme skončit s diskusemi o posledním desetiletí, když sám nedávno řekl, že on si svoji interpretaci ponechá? Žádá po nás prezident: co jsme si, to jsme si! Ale to záleží na těch v podhradí! Jak přestat v diskusi o době, ve které stát obecně a lidé jednotlivě přišli o obrovské peníze nikoliv snad pouze "v nutných transformačních nákladech", ale především ve zhudlané privatizaci, v podpoře různých podvodníků, kterým se miliardových hodnot dostávalo jen na základě dobře uvázané kravaty? Máme snad na to zapomenout proto, aby se mohlo tiše odpískat vyšetřování privatizačních darebáků, které se klopýtavě sice a rozpačitě, avšak přesto za soc. dem. vlády rozjelo?
Bude-li Václav Klaus pokračovat, jak naznačil v nedělním projevu, dobrotivým králem Václavem se stane těžko. Spíše Antonínem Zápotockým, který sice chodil mezi lid, ale o měnové reformě dokázal lhát den před jejím vypuknutím.
PRÁVO11. března