Hlavní obsah

Povinnou vojnu zavádí stále více zemí. Česko se k tomu zatím nechystá

V Evropě se v posledních letech znovu oživila debata o návratu povinné vojenské služby. V některých státech odvody nikdy neskončily, jiné je obnovují a další je zvažují jako reakci na rostoucí bezpečnostní hrozby. V Česku téma pravidelně rezonuje zejména po vpádu Ruska na Ukrajinu.

Foto: Foto archiv Univerzity obrany Brno

Ilustrační foto

Článek

Povinnou vojenskou službu má dnes třetina zemí Unie, například Finsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rakousko, Švédsko, Dánsko nebo Řecko. Chorvatsko letos znovuzavedlo brannou povinnost pro muže. Dvouměsíční výcvik by měl probíhat v kalendářním roce, kdy dotyčný dovrší 19 let, a první odvody jsou naplánované na začátek roku 2026.

Změny probíhají i v Německu, kde poslanci Bundestagu den před Mikulášem schválili změnu v zákoně o službě v armádě, který začne platit už od 1. ledna 2026. Každý muž bude muset po dovršení 18 let vyplnit dotazník o ochotě a způsobilosti sloužit a absolvovat zdravotní prohlídku, aby stát zjistil, kdo je potenciálně schopný služby.

Tyto kroky automaticky neznamenají vojenskou službu. Jsou pouze přehledem pro úředníky. Pokud by se ovšem dobrovolníků v daném ročníku nebylo dost, může se v Německu vrátit i povinnost narukovat.

„Současný model je dostačující“

Česká republika má v současnosti plně profesionální armádu a dlouhodobě s obnovením povinné vojenské služby nepočítá.

Podle průzkumu z března tohoto roku pro SeznamZprávy se ale zdá, že příznivců jejího znovuzavedení v Česku přibývá. Povinnému výcviku je nakloněná mírně nadpoloviční většina populace. Vliv války, která se odehrává jen necelých sedm set kilometrů od nás, je tak více než patrný. V „mírových“ časech, například v srpnu 2014, bylo podle průzkumu společnosti Median pro znovuzavedení povinné vojny 37 procent Čechů.

Bývalý náčelník Generálního štábu a bezpečnostní expert Jiří Šedivý nicméně míní, že současný model je dostačující, ale jsou cesty ke zlepšení: „Povinnou vojenskou službu ne. Měla by být nahrazena jiným konceptem. Cesta je dobrovolnost v různých podobách.“ Podle něj by stát měl motivovat k dobrovolnému vstupu do aktivních záloh či jiných forem přípravy, nikoliv vracet plošný odvodní systém.

Skeptický je také generál v záloze a bezpečnostní poradce Andor Šándor: „Nejsem pro znovuzavedení. Kromě politické vůle tomu chybí zázemí počínaje kasárnami konče výstrojí a výzbrojí.“ Podle Šándora by případný návrat k odvodům vyžadoval masivní investice do infrastruktury, kterou Česko v posledních dvou dekádách omezovalo.

Foto: Armáda ČR

Výcvik středoškoláků

Opačný pohled má naopak bývalý generál Karel Blahna, který v 90. letech velel českému kontingentu UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. Podle něj by zavedení povinné služby mělo pozitivní dopad na obranyschopnost státu i osobní odpovědnost občanů.

„Rozhodně ano. Možná kratší, ale o to intenzivnější,“ domnívá se Blahna a zdůrazňuje, že evropské trendy jasně ukazují, že státy geograficky bližší ohrožení se k povinné službě vracejí a že Česká republika by měla uvažovat ve stejných intencích.

Nový ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) se staví proti obnovení povinné služby. Podle něj je možné armádu rozvíjet i při zachování profesionálního charakteru.

Související témata:
povinná vojenská služba

Související články

Žen v armádě přibývá, berou víc než muži

Ženy v armádě vydělávají více než muži a jejich průměrný plat se za poslední dekádu téměř zdvojnásobil. Je to dáno tím, že častěji slouží na vyšších, lépe...

Výběr článků

Načítám